60 C 295/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 3 510 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne [datum]. Shora popsaným jednáním žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od února 2020 do března 2022 v měsíční výši 135 Kč. Celková dlužná částka tak činí 3 510 Kč. Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho neuhradil. Úroky z prodlení jsou po žalovaném požadovány vždy od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne [datum] Náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 63 Kč a vyplývají z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobce s tímto postupem souhlasil (č.l. 5 spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku v srpnu 2019 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpis z evidence České pošty ze dne [datum]). Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky televizních poplatků s úrokem z prodlení, kdy součástí dopisu bylo uvedení, za jaké jednotlivé měsíce televizní poplatky nebyly uhrazeny s tím, že celková dlužná částka činí 3 573 Kč a sestává z dlužných televizních poplatků za období od února 2020 do března 2022 v částce 3 510 Kč a z nákladů na upomínku ve výši 63 Kč (citovaný dopis, dodejka). Dle přehledu výpočtu úroků z prodlení kapitalizovaný úrok z prodlení je počítán za období shora uvedené vždy od 16. dne toho kterého měsíce a ke dni [datum] činí celkem 442,09 Kč. 6. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Žalovaný je držitelem televizního přijímače a přihlásil se u České pošty jako poplatník televizních poplatků. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by za období od února 2020 do března 2022 řádně a včas televizní poplatky zaplatil. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku televizních poplatků v celkové výši 3 510 Kč žalobci zaplatit, a to včetně částky 63 Kč jakožto nákladů na upomínku (§ 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a kapitalizovaného úroku z prodlení (§ 7 odst. 2, § 10 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích), když měsíční platba za televizní poplatek činí 135 Kč. Výše úroku z prodlení je odůvodněna ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady dlužných televizních poplatků, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se období, kdy televizní poplatky nebyly zaplaceny. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku a za určité období poplatky nehradil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a/, d/ cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), dvěma režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 1 126 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.