60 C 332/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1 890 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Shora popsaným jednáním žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období od února 2021 do března 2022 v měsíční výši 135 Kč. Celková dlužná částka tak činí 1 890 Kč. Žalovaná byla písemně vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak ničeho neuhradila. Úroky z prodlení jsou po žalované požadovány vždy od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne [datum] Náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 63 Kč a vyplývají z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobce s tímto postupem souhlasil (č.l. 5 spisu), žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku v srpnu 2019 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpis z evidence České pošty ze dne [datum]). Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] vyzvána k úhradě dlužné částky televizních poplatků s úrokem z prodlení, kdy součástí dopisu bylo uvedení, za jaké jednotlivé měsíce televizní poplatky nebyly uhrazeny s tím, že celková dlužná částka činí 1 953 Kč a sestává z dlužných televizních poplatků za období od února 2021 do března 2022 v částce 1 890 Kč a z nákladů na upomínku ve výši 63 Kč (citovaný dopis, dodejka). Dle přehledu výpočtu úroků z prodlení kapitalizovaný úrok z prodlení je počítán za období shora uvedené vždy od 16. dne toho kterého měsíce a ke dni [datum] činí celkem 145,48 Kč. 6. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 1 890 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Žalovaná je držitelem televizního přijímače a přihlásila se u České pošty jako poplatník televizních poplatků. V řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by za období od února 2021 do března 2022 řádně a včas televizní poplatky zaplatila. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost dlužnou částku televizních poplatků v celkové výši 1 890 Kč žalobci zaplatit, a to včetně částky 63 Kč jakožto nákladů na upomínku (§ 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a kapitalizovaného úroku z prodlení (§ 7 odst. 2, § 10 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích), když měsíční platba za televizní poplatek činí 135 Kč. Výše úroku z prodlení je odůvodněna ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady dlužných televizních poplatků, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se období, kdy televizní poplatky nebyly zaplaceny. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku a za určité období poplatky nehradil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a/, d/ cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), dvěma režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 1 126 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.