67 C 267/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 025 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaný tuto svou zákonnou povinnost splnil dne [datum]. Žalovaný své poplatkové povinnosti nedostál, když neuhradil žalobkyni poplatky za období leden 2021 až březen 2022 v celkové výši 2 025 Kč (15 měsíců x 135 Kč). Žalovaný do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č.l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se v srpnu 2019 přihlásil do evidence poplatníků České televize (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum]), následně byl upomínán k hrazení televizních poplatků, a to dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum] vč. kopie obálky). Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení je počítán od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne podání žaloby, tj. od [datum] do [datum] (specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení). Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích„ je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač (... (“. Podle § 10 cit. zákona platí, že,„ nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského“. Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení částky 2 025 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaný v srpnu 2019 stal poplatníkem televizního poplatku. V období od ledna 2021 do března 2022 se však dostal do prodlení s jeho hrazením, čímž mu vznikl dluh v celkové výši 2 025 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tedy ani prokázáno, že by televizní poplatek v tomto období řádně uhradil. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 484 Kč a 2 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 242 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných období a dlužných částek. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada za zaslání předžalobní upomínky, neboť ta nebyla odeslána právním zástupcem žalobkyně, ale samotnou žalobkyní. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 126 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.