67 C 31/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 9

[právnická osoba] se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-jih dne [datum] domáhala vydání rozsudku shora ve výroku I. tohoto rozhodnutí uvedeného obsahu. Pro svůj nárok argumentovala tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o povinném ručení [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód]. Žalovaný se zavázal hradit pololetně pojistné ve výši 3 824 Kč s počátkem pojištění ke dni [datum], avšak pojistné splatné dne [datum] neuhradil. Žalobkyně ho proto vyzvala k zaplacení nedoplatku pojistného a současně ho upozornila, že pokud nebude pojistné v náhradním termínu uhrazeno, dojde k zániku pojistné smlouvy. Žalovaný na výzvu žalobkyně žádným způsobem nereagoval a dlužné pojistné neuhradil, proto došlo k ukončení pojistné smlouvy ze strany žalobkyně dne [datum]. K tomuto dni činilo dlužné pojistné za období od [datum] do [datum] částku 2 852 Kč. Žalovaný do dne podání žaloby na výše uvedený dluh nezaplatil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. Dne [datum] bylo soudu oznámeno, že společnost [právnická osoba] v důsledku fúze zanikla a její nástupnickou společností se od [datum] stala společnost [právnická osoba] Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 12. 2021 č.j. 6 C 302/2021-14 bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně žalobkyně dále pokračováno se společností [právnická osoba] (výrok I.), dále byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a věc byla postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému (výrok II., III.), neboť se bydliště žalovaného nachází v obvodu zdejšího soudu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když žádný z účastníků se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba] jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla s počátkem pojištění ke dni [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] o pojištění vozidla [anonymizována dvě slova] [číslo], kdy se jednalo o pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód] s tím, že roční pojistné činilo 7 446 Kč s půlroční splatností (návrh pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], pojistné podmínky). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o zániku pojištění dle shora citované pojistné smlouvy ke dni [datum] z důvodu nezaplacení pojistného (dopis ze dne [datum], oznámení o dlužném pojistném ze dne [datum], upomínka dlužného pojistného ze dne [datum]). Žalovaný do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatil ničeho, přestože byl dne [datum] předžalobně upomenut (předžalobní výzva k úhradě ze dne [datum] včetně podacího archu z téhož dne). Podle § 12 odst. 1 písm. e) zák.č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného. Podle § 13 odst. 2 cit. zákona„ zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo.“ Provedeným dokazováním soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, po jakou dobu trvalo pojištění a že žalovaného upomenula o placení pojistného. Naopak žalovaný v řízení neprokázal ani netvrdil, že by dlužné pojistné řádně uhradil. Žalobě tedy soud v plném rozsahu vyhověl, současně žalobkyni přiznal příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, a to přihlížeje k ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 726 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných období a dlužných částek. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.