7 C 35/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částek v celkové výši 4 039,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne 17. 2. 2017, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, dodávala žalované elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec], a žalovaná na tomto odběrném místě elektřinu odebírala. Cena elektřiny byla určena v ceníku žalobkyně na příslušné fakturační období a její splatnost byla stanovena fakturou za zúčtovací období. Žalobkyně vystavila žalované fakturu s variabilním symbolem [číslo] za období od 17. 12. 2019 do 16. 12. 2020 na částku 2 323,34 Kč splatnou dne 6. 1. 2021 za cenu odebrané elektřiny v množství 2,095 MWh po odečtení zaplacených záloh v celkové výši 9 350 Kč. Dále žalobkyně vystavila žalované fakturu s variabilním symbolem [číslo] za období od 17. 12. 2020 do 18. 2. 2021 na částku 1 715,71 Kč splatnou dne 15. 3. 2021 za cenu odebrané elektřiny v množství 0,258 MWh a za smluvní pokutu ve výši 200 Kč za prodlení se zaplacením předchozí faktury a záloh. Žalovaná uvedené částky nezaplatila ani přes výzvu k plnění ze dne 25. 3. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastnicemi předložených písemných důkazů. 4. Na základě písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 17. 2. 2017 smlouvu, v níž se zavázala dodávat žalované do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec], silovou elektřinu a zajistit na vlastní jméno a účet službu distribuční soustavy a žalovaná se zavázal zaplatit žalobkyni cenu silové elektřiny podle ceníku a cenu za služby distribuční soustavy a ostatní regulované služby podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. V případě prodlení žalované s jakoukoliv platbou podle smlouvy delšího než 10 dnů jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý takový případ (zjištěno ze smlouvy o družených službách dodávky elektřiny). Žalobkyně vystavila žalované vyúčtování [číslo] za období od 17. 12. 2019 do 16. 12. 2020 se spotřebou elektřiny o velikosti 2,095 MWh na částku 2 323,34 Kč splatnou dne 6. 1. 2021 po odečtení zaplacených záloh v celkové výši 9 350 Kč a dále vyúčtování [číslo] za období od 17. 12. 2020 do 18. 2. 2021 se spotřebou elektřiny o velikosti 0,258 MWh na částku 1 715,71 Kč splatnou dne 15. 3. 2021 včetně smluvní pokuty za pozdní platbu ve výši 200 Kč (zjištěno z uvedených vyúčtování). Počínaje dnem 15. 1. 2021 byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni zálohy ve výši 950 Kč měsíčně (zjištěno z plánu záloh a plateb na budoucí období ze dne 20. 12. 2020). Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisy ze dne 20. 1. 2021, ze dne 1. 2. 2021 a ze dne 25. 3. 2021 (zjištěno z upomínky, z oznámení o přerušení dodávky a z předžalobní upomínky včetně podacího archu). 5. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že nedoplatky z vyúčtování uvedených cen a smluvní pokuty za prodlení se zaplacení podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), v celkové výši 4 039,05 Kč žalobkyni zaplatila. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž příslušenství pohledávky tvořené úrokem z prodlení podle § 1970 ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož nesplacením peněžitého dluhu v termínu jeho splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 039,05 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu např. ve věci sp. zn. 60 C 181/2021, 15 C 77/2021 či 7 C 184/2020), jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.