7 C 90/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 471 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním dne 7. 4. 2020 uzavřela smlouvu č. [číslo], kterou se zavázala dodávat mu elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec a číslo], a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni cenu. Žalobkyně dne 31. 3. 2021 vystavila žalovanému vyúčtování spotřeby elektřiny [číslo] za období od 16. 9. 2020 do 30. 3. 2021 na částku 21 191 Kč splatnou dne 19. 4. 2021. Žalovaný však zaplatil toliko 9 720 Kč, nezaplaceno tak zůstalo 11 471 Kč. Uvedenou částku žalovaný nezaplatil ani přes upomínku žalobkyně ze dne 30. 11. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Ze smlouvy č. [číslo] a podkladů pro uzavření smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 7. 4. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala dodávat mu elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec a číslo], zajišťovat související službu v elektroenergetice a převzít povinnost žalovaného odebrat elektřinu z elektrizační soustavy s odpovědností za odchylku a žalovaný se zavázal elektřinu odebrat a platit žalobkyni smluvní cenu silové elektřiny a regulovanou cenu související služby v elektroenergetice, to vše na dobu určitou od 6. 5. 2020 do 31. 3. 2022. V odběrném místě jmenovitá hodnota hlavního jističe před elektroměrem činila 3 × 25 A a byla mu přiznána distribuční sazba D57d. 5. Z mimořádné (konečné) faktury za elektřinu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně dne 31. 3. 2021 vyúčtovala žalovanému částku 11 471 Kč splatnou dne 19. 4. 2021 za spotřebu elektřiny v předmětném odběrném místě v rozsahu 1 077 kWh ve vysokém tarifu a 5 279 kWh v nízkém tarifu v období od 16. 9. 2020 do 30. 3. 2021 po odečtení složených záloh v celkové výši 9 720 Kč. 6. Ze 2 výzev k plnění před podáním žaloby ze dne 30. 11. 2021 včetně vrácených obálek a z e-mailu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 2 dopisy odeslanými na adresu jeho bydliště a na adresu odběrného místa a současně i e-mailem. 7. Na základě výše popsaných skutkových zjištění z jednotlivých žalobkyní předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně na základě smlouvy dodala žalovanému elektřinu v rozsahu 1 077 kWh ve vysokém tarifu a 5 279 kWh v nízkém tarifu v období od 16. 9. 2020 do 30. 3. 2021 a poskytla mu související službu v elektroenergetice a žalovaný se zavázal za uvedené zaplatit cenu ve výši 21 191 Kč, zaplatil však pouze 9 720 Kč. 8. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že nedoplatek z vyúčtování uvedených cen v celkové výši 11 471 Kč žalobkyni zaplatil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž příslušenství pohledávky tvořené úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož nesplacením peněžitého dluhu v termínu jeho splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze 2 úkonů (výzva k plnění, žaloba) podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu např. ve věci sp. zn. 19 C 457/2021, 67 C 454/2021 či 14 C 445/2021), v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.