9 C 107/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení celkem částky 1 719,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka žalovaného, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], a.s., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2019. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne 22. 2. 2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se původní věřitelka zavázala vést a zřídit účet žalovaného č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle ceníku. Žalovaný v rozporu se smlouvou nezajistil na účtu dostatečné prostředky k úhradě poplatků, kdy tak na jistině dlužil částku 219,55 Kč, částku 1 500 Kč na poplatcích, a částku 25,33 Kč na úrocích. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností došlo ke dni 29. 10. 2019 k odstoupení od smlouvy, žalovaný však dluh ani na výzvy neuhradil. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že k čerpání kontokorentu došlo na základě Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb podle služby„ Bezúročná rezerva“, kdy žalovanému bylo umožněno přečerpání až o částku 1 000 Kč. [příjmení] 1 500 Kč představovala veškeré poplatky dle ceníku, kdy žalovanému byl celkem třikrát účtován poplatek 500 Kč za výzvu k zaplacení dluhu. [příjmení] 25,33 Kč jako úroky po splatnosti vyplývaly z osobního účtu žalovaného. Písemnosti byly žalovanému odesílány na adresu uvedenou ve smlouvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 3 p. v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne 22. 2. 2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, kdy byl žalovanému zřízen a veden bankovní účet č. [bankovní účet]. Současně bylo žalovanému umožněno přečerpat zůstatek na účtu o částku 1 000 Kč, kdy v rámci těchto prostředků nebyl žalovaný povinen platit úrok; tento limit však nemohl přečerpat a čerpanou částku byl povinen uhradit do jednoho roku poté, kdy ji vyčerpal. V případě výzvy k zaplacení dluhu byl žalovaný povinen zaplatit poplatek 500 Kč (citovaná smlouva včetně ceníku právní předchůdkyně, žádost o nastavení, změnu nastavení, zrušení služby [anonymizována čtyři slova] ze dne 12. 6. 2018, ze dne 23. 8. 2017, protokol o převzetí a užívání kódů, fotokopie občanského průkazu a karty zdravotní pojišťovny žalovaného). Ke dni 5. 5. 2019 byla na účtu žalovaného evidována jistina po splatnosti ve výši 11 200 Kč. K 8. 10. 2019 tato činila 219,55 Kč. K 12. 7. 2019 byly evidovány poplatky v celkové částce 1 500 Kč, kdy se jednalo o poplatky za celkem 3 výzvy k úhradě dlužné částky. Úrok po splatnosti byl k 8. 10. 2019 evidován ve výši 25,33 Kč (výpis z osobního účtu žalovaného). Dopisem ze dne 29. 10. 2019 původní věřitelka od smlouvu odstoupila, a to s účinností ke dni 13. 11. 2019 (odstoupení od smlouvy ze dne 29. 10. 2019, podací arch). Dopisem ze dne 19. 12. 2019 bylo žalovanému oznámeno, že jeho pohledávka byla postoupena na [právnická osoba], a.s. (vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 19. 12. 2019, podací arch). Dopisem ze dne 28. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (dopis ze dne 28. 1. 2020, podací arch). Dopisem ze dne 4. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky zástupkyní žalobkyně (předžalobní výzva k úhradě dne 4. 2. 2020, podací arch). 5. Po shora provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána z části důvodně. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému zřízen a veden bankovní účet, u kterého bylo žalovanému umožněno přečerpání o částku 1 000 Kč. Žalovaný však přečerpanou částku včas nevrátil, a původní věřitelka tak od smlouvy odstoupila. Smluvními ujednáními o možnosti přečerpání až o částku 1 000 Kč byla dle názoru soudu fakticky uzavřena smlouva o kontokorentu, resp. smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, dále jen„ z.s.ú.“). V daném případě se tak soud, v souladu s judikaturou (rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C -679/18) zabýval tím, zda původní věřitelka prověřila schopnost žalovaného takovýto spotřebitelský úvěr řádně splácet. V daném případě žalobkyně tyto skutečnosti, ani na výzvu dle usnesení ze dne 28. 6.2022 č.j. 9 C 107/2022 - 33, netvrdila, a neprokázala, když přímo tvrdila, že před uzavřením smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, se úvěruschopnost žalovaného neprověřuje. S tímto se soud nemůže v žádném případě ztotožnit. Smluvní ujednání v předmětné smlouvě směřující k možnosti přečerpání jsou fakticky poskytnutím úvěru ve formě kontokorentu. S ohledem na ujednanou dobu splácení tohoto kontokorentu nelze dle názoru soudu aplikovat úpravu obsaženou v § 6 odst. 3 z.s.ú. Pokud nebyla tedy úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy prověřena, jsou ujednání týkající se tohoto produktu, dle názoru soudu, absolutně neplatná. Tato neplatnost se však netýká celé smlouvy, ale pouze ujednáních vztahujících se ke kontokorentu (576 o.z.). 6. S ohledem na shora uvedené tak soud vztah účastníků posoudil podle ustanovení týkající se bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.), kdy tak žalovaný získal majetkový prospěch bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), který je tudíž povinen vrátit žalobkyni ve výši 219,55 Kč (§ 2991 odst. 1 o.z.), kdy se jedná o částku, o kterou byl účet žalovaného přečerpán. 7. Ohledně zamítavé části výroku soud uvádí, že v daném případě byly žalovanému účtovány poplatky 500 Kč za 3 zaslané výzvy k úhradě, tj. celkem 1 500 Kč. Žalobkyně však, leč byla soudem vyzvána, nedoložila, že výzvy byly žalovanému skutečně odeslány. Není tak prokázané, že žalovaný byl k úhradě původní věřitelkou skutečně opakovaně vyzýván. Stran částky 25,33 Kč nelze než uzavřít, že tato částka dle žaloby i předložených důkazů by měla představovat dlužný úrok z prodlení za nesplacený kontokorent. Jak však uvedeno výše, ujednání týkající se kontokorentu byla absolutně neplatná, a nebylo ani zřejmé, že žalovaný byl vyzván bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. 8. Pro úplnost soud dodává, že bylo na žalobkyni, aby shora uvedené doložila a prokázala, avšak takto neučinila, ani na základě výzvy soudu. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci z procesního hlediska úspěšnější, než žalobkyně (úspěch žalobkyně 12,77 %, neúspěch žalobkyně 87,23 %), a to za situace, kdy žalovanému žádné náklady nevznikly. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.