9 C 2/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 30. 9. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 166,99 Kč s příslušenstvím, kdy žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně žalovanému poskytovala služby třetích stran, a služby dle § 3 odst. 3 písm. e/ zákona č. 370/2017 Sb., kdy žalovaný byl dle svého uvážení oprávněn zadávat příkazy k provedení platby za své nákupy u třetích stran prostřednictvím sítě žalobkyně a technicky způsobilého koncového zařízení, a to v souladu s všeobecnými podmínkami poskytování služeb a ceníkem služeb. Tyto transakce byl žalovaný povinen hradit z vlastních prostředků, a to po provedení transakce žalobkyní společně s cenou za žalobkyní poskytnuté služby, vždy dle jednotlivých vyúčtování dle jejich splatnosti. Žalobkyně služby poskytovala v období od 12. 6. 2018 do 11. 9. 2018 l telefonnímu číslu [číslo] na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 15. 6. 2018. Žalovanému byly služby vyúčtovány následovně: -) fakturou [číslo] za období od 12. 6. 2018 do 11. 7. 2018 se splatností dne 30. 7. 2018 v částce 60 Kč, -) fakturou [číslo] za období od 12. 7. 2018 do 11. 8. 2018 se splatností dne 30. 8. 2018 v částce 1 743 Kč, kdy žalobkyně po částečné úhradě žalovaným požaduje částku 743 Kč, -) fakturou [číslo] za období od 12. 8. 2018 do 11. 9. 2018 se splatností dne 1. 10. 2018 v částce 3 363,99 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě upomínky ze dne 4. 12. 2018, a ani na základě výzvy ke smírnému řešení ze dne 17. 2. 2019. Žalovaný taktéž neuhradil za služby elektronických komunikací, jež byly součástí týchž vyúčtování, kdy o těchto rozhodl ve prospěch žalobkyně [příjmení] telekomunikační úřad. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ve věci zůstal zcela pasivní. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: K telefonnímu číslu [číslo] byla žalobkyní a žalovaným ujednána účastnická smlouva, na jejímž základě byla žalovanému poskytována mobilní hlasová služba a žalovaný se za poskytnuté služby zavázal hradit v souladu s všeobecnými podmínkami a ceníkem (účastnická smlouva ze dne 15. 6. 2018, všeobecné podmínky, ceník služeb). Žalovanému byla za službu [anonymizována dvě slova] – objednané služby vyúčtována částka 60 Kč se splatností dne 30. 7. 2018, kdy celkově bylo žalovanému účtováno 928,71 Kč (faktura [číslo]); za platební transakci částka 1 743 Kč se splatností dne 30. 8. 2018 s tím, že žalovaný za předchozí zúčtovací období neuhradil ničeho, a celkem bylo žalovanému účtováno 3 526,31 Kč (faktura [číslo]); za platební transakci částka 3 363,99 Kč se splatností 1. 10. 2018 s tím, že na předchozí vyúčtování žalovaný neuhradil ničeho a bylo mu celkem účtováno 7 718,88 Kč (faktura [číslo]). Žalovaný však celkovou dlužnou částku 7 718,88 Kč neuhradil, kdy žalobkyně žalovanému oznámila, že k 8. 1. 2019 nebude žalovanému poskytovat mobilní hlasovou a datovou službu (zrušení poskytování služeb ze dne 4. 12. 2018, doručenka). Celkem dluh žalovaného činil 7 900,38 Kč (přehled neuhrazených faktur ke dni 4. 12. 2018). Dopisem ze dne 17. 2. 2019 byl žalovaný upomenut o úhradu celkem částky 10 319,38 Kč (pokus o smír ze dne 17. 2. 2019). O části nároku žalobkyně týkající se služby elektronických komunikací ve výši 3 096,39 Kč s příslušenstvím rozhodl dne 24. 6. 2021 ve prospěch žalobkyně Český telekomunikační úřad, kdy rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 7. 2021 (rozhodnutí ČTÚ ze dne 24. 6. 2021, č. j. ČTÚ-14 414/2021 – 636/). S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 4 166,99 Kč s příslušenstvím byla podána po právu, když žalobkyně poskytovala žalovanému na základě účastnické smlouvy (§ [číslo] odst. 2, § 1721 a § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., v rozhodném znění) mimo jiné služby třetích stran, resp. služby, které nejsou službami elektronických komunikací (§ 2 písm. n/ zákona č. 127/2005 Sb. a contrario), za které se žalovaný zavázal hradit v souladu ceníkem a dle zaslaných vyúčtování. Jelikož žalovaný za poskytnuté služby řádně a včas nehradil částky, které mu byly řádně žalobkyní fakturovány, uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 166,99 Kč s příslušenstvím, jakožto neuhrazených poskytnutých služeb, které nejsou službami elektronických komunikací (§ [číslo] odst. 2, § 1721 a § 1723 o.z., § 2 písm. n/ zákona č. 127/2005 Sb. a contrario). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), uložil soud žalovanému taktéž zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti poslední zaslané faktury ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč, a v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a/ a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., dále částkou 200 Kč za zaslanou výzvu a podání žaloby. Celkovou částku 600 Kč soud v souladu s § 149 odst. 3 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám žalobkyně. O lhůtách k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.