98 C 253/2022-35 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k Okresnímu soudu v Nymburce dne (datum), se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky (částka) s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z částky (částka) s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla nad 2 500 cm3, (registrační značka), ([příjmení] kód), číslo technického průkazu vozidla (anonymizováno). Přičemž vozidlo nemělo v době (datum) - (datum) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. 2. Dne (datum) rozhodl (název soudu) usnesením č.j. (číslo jednací) o místní nepříslušnosti a po dni (datum) předložil zdejšímu soudu k rozhodnutí ve věci. 3. Žalovaný zůstal zcela pasivní. 4. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na EPR tamějšího soudu nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. ( (anonymizována dvě slova) (ústavní nález)). 5. Z upomínky žalobce ze dne (datum) soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou nepřevzal do konce odběrné lhůty a totéž soud zjistil u upomínky ze dne (datum). U upomínky ze dne (datum) žádné doručení žalobce neprokázal, když upomínka ani neobsahuje čárový kód, který žalobce používá pro evidenci odeslané pošty. 6. Žalobce nesl důkazní břemeno ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce (anonymizována dvě slova) ze dne (datum), ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že (anonymizována dvě slova) není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. (číslo) § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, (anonymizována dvě slova) (anonymizováno) (obec), odb. dopravně správních činností a zjistili, že byl žalovaný od (datum) vlastníkem, a to s STK platnou až do (datum). 7. (příjmení) výpočet příspěvku za souzenou dobu je dán součinem počtem dnů - což je 106 dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je (částka), tedy příspěvek za souzenou dobu činí (částka). 8. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to již od (datum) – nicméně žalobce sám podal žalobu na úroky z prodlení až od (datum), a tedy soud nemůže přiznat více, že sám žalobce žaluje, a to dokonce ani v případě, že z řízení jednoznačně vyplynulo, že žalobce má nárok na úroky z prodlení za dobu delší, než sám žaluje, nemůže soud přiznat žalobci správnou (dlužnou) částku (§ 153 o.s.ř.), neboť podání i obsah žaloby je odpovědností žalobce a nikoli soudu (NS ČR (číslo)). 9. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši (částka), odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce (částka) (dva úkony právní služby po (částka) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby), dva režijními paušály po (částka) dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. Soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal výzvu k úhradě zaslanou žalobcem žalovanému, protože tu si žalobce ve výši (částka) již připočítal k žalovanému příspěvku, tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..