98 C 313/2022-54 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč a 870,32 Kč a náklady řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce a žalovaný společně uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které bylo zapůjčeno žalovanému zařízení za [anonymizováno] * [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] * ([číslo]), 2000.00 Kč za [anonymizováno] * [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] * ([číslo]), 2000.00 Kč za [anonymizováno] * [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] * ([číslo]) a 2000.00 Kč za [anonymizováno] * [anonymizováno 6 slov] pro poskytování služeb dle uzavřené smlouvy, a kterou žalovaný posléze vypověděl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevrátil zapůjčená zařízení je žalobce oprávněn mu (dle všeobecných smluvních podmínek, které byly také součástí dotčené smlouvy) účtovat smluvní pokutu za zapůjčené zařízení, které ovšem žalovaný stejně dosud žalobci nezaplatil. Žalovaný soustavně také neplatil vyúčtování [číslo] splatné dne [datum], Vyúčtování [číslo] splatné dne [datum], Vyúčtování [číslo] splatné dne [datum]. 2. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 8 C 9/2022 – 23, kterou byla vyslovena místí nepříslušnost tamějšího soudu a místní příslušnost zdejšího soudu. 3. K ústnímu jednání, které bylo v této věci nařízeno, se žalovaný bez omluvy nedostavil, a to ačkoliv byl řádně a včas předvolán, když žalovaný se řádně a včas z jednání omluvil. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným bylo prokázáno, že mezi nimi došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí bylo i ujednání o pronájmu [anonymizována tři slova] ZA 70 KČ. Dle zakázkového listu ze dne [datum] nebylo žalovanému poskytnuto zařízení, neboť se jedná o zakázkový list s více než půlročním odstupem od smlouvy, nejsou zde viditelné podpisy resp. podpis žalovaného a naopak je zde vepsáno STORNO, v zakázkové listě ze dne [datum], tak jak je ve všech ostatních zakázkových listech, které žalobce předkládá v jiných soudních řízení, které prokazují, že zboží bylo ze skladu pronajímatele vydáno, a že se jedná o to zboží, které je zapojeno u koncového zákazníka, ale hlavně je zda zaškrtnutá možnost nepřevzal, u kterého je navíc poznačená přeškrtnutá nula a pak u poznámky pronájem modulu (jedná se o dvě poznámky pod sebou) je vždy poznámka vlastní rozvody, když ani tady nejsou viditelné podpisy – je tedy patrné, že žalovanému nebylo zapůjčeno žádné zařízení a poznámka zapojeno, kterou soud rozhodně nepřehlédl může znamenat jen to, že žalovanému bylo zapojeno jeho vlastní zařízení, což odpovídá poznámce v horním rohu instalace. Zakázkový list z roku 2020 pak žalovaným není podepsán a rovněž soudu není jasná poznámka odpojeno, když žalobce resp. jeho právní předchůdce tvrdí, že zařízení žalovaný nevrátil – což by nebylo možné, kdyby jej žalobce fyzicky odpojil. Každá z těchto jednotlivostí by jistě nepřevážila náhled soudu na to, zda modem byl zapojen žalovanému, ovšem všechny dohromady již soud vzal vážně jako důkaz o tom, že dotčené zařízení žalovanému nainstalováno nebylo. Z vyúčtování [číslo] splatné dne [datum], [číslo] splatné dne [datum], [číslo] splatné dne [datum], pak soud zjistil dlužné poplatky žalovaného, které jsou však jen nájmem za zařízení - wifi modem, jehož pronájem však prokázán nebyl (viz shora) 5. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili a dospěl k závěru, že byla podána po právu. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný s právním předchůdcem žalobcem uzavřel smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací (§ 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb.) na základě které žalovaný jako účastník (§ 63 zákona č. 127/2005 Sb.) získal přístup k internetu za 70 Kč měsíčně, a ke kabelovému rozhlasovému a televiznímu vysílání. Podle zakázkového listu, který žalovaný rovněž podepsal, žalovanému byla žalobcem zapůjčena zařízení. 7. Soud vyšel, z toho, že každý účastník sporného řízení má odpovědnost za výsledek dokazování v tom smyslu, že nebudou-li prokázána jeho tvrzení, tj. nesplní-li důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 věty prvé o. s. ř.), bude rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. V souzené věci nesl žalobce důkazní břemeno k prokázání, že mu žalovaný dluží, a kolik mu dluží. Žalobce navrhl sice důkazy, které prokazovaly existenci a výši pohledávky, když ovšem nebylo hodnověrně prokázáno, že by zařízení potřebné k odběru služeb právního předchůdce žalobce, žalovanému bylo skutečně zapůjčeno, neboť dle zakázkovém listu jej žalovaný nepřevzal, zboží nebylo ani vyskladněno, protože na zakázkovém listu nejsou čárové kódy a právní předchůdce byl s takovou situací srozuměný a použil zařízení, které měl uživatel (žalovaný) u sebe. Krátce řečeno, nepřímými důkazy, které se řetězily a do sebe rozumně zapadaly, bylo tvrzení žalobce o tom, že žalovanému bylo zapůjčeno zařízení, vyvráceno (NS ČR 21 Cdo 2682/2013). Pro pořádek soud dodává, že nebyl důvod žalobce poučit dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., protože žalobce perfektně tvrdil i označil důkazy (NS ČR 26 Cdo 5408/2014), důvodem zamítnutí žaloby byl jen fakt, že žalobcova tvrzení vyvrátil sám žalobce předložením listinných důkazů - a nikoliv, že by žalobce neunesl důkazní břemeno. 8. Za této situace soud uzavřel, že v úsudku o nedůvodnosti žaloby není mezera, protože za této situace nemohl ani po žalovaném žádat poplatky za zařízení, které mu ovšem nikdy neposkytl a rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch, když ovšem ten byl po celou dobu řízení zcela pasivní.