98 C 458/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu dne (datum), se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky (částka) s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním že žalovaný použil v (obec) dne (datum) ke své přepravě prostředky hromadné dopravy - (anonymizována tři slova) (obec) a na výzvu přepravcem pověřené osoby se neprokázal platnou jízdenkou. V důsledku toho vznikla žalovanému povinnost žalobci uhradit přirážku ve výši (částka) a jízdné ve výši (částka). 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil (č.l.15) tak: zavazuji se tento rozkaz zaplatit do 15ti dnů od mého propuštění (z VVPP, kde výkon trestu končí dne (datum)). 3. Dle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. 4. Soud se musel předně zabývat účinky podání žalovaného, který ve svém vyjádření výslovně neuvedl, že nárok uplatněný žalobou uznává, co výše a důvodu. Soud vyšel z toho, že žalovaný srozumitelně uvádí, že zavazuji se tento rozkaz zaplatit do 15ti dnů od mého propuštění, když soud zjistil, že žalovaný je skutečně ve výkonu trestu (č.l.17). Soud tak uzavřel, že skutečnost, že žalovaný o svém dluhu ví, byly nutným myšlenkovým podkladem pro jeho vyjádření. Jakákoliv odlišná interpretace obsahu podání žalovaného, by znamenala, že soud trvá na přesné, a především zcela konkrétní formulaci o uznání žalovaného dluhu, což u běžné osoby je formalismus, který je stěží dosažitelný – a to navíc aniž by pro takový postup existovaly nějaké racionální důvody, protože to, zda žalovaný dluh uznává nebo zda má k němu výhrady, umí každý obvykle sociálně koncipovaný člověk soudu vyložit způsobem, který je pro soud seznatelný. Tedy podání je pro soud dostatečně určité a srozumitelné - jasně deklaruje uznání žaloby žalovaným a jakákoliv následná vystoupení žalovaného u soudu už nemohla popřít jeho důsledky (§ 153a o.s.ř.). 5. Vzhledem k tomu, že v souzené věci se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 a § 153a odst. 2 o.s.ř.), rozhodl soud rozsudkem pro uznání a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku včetně úroku z prodlení. 6. Z hmotněprávní stránky soud vyšel z toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě, kterou žalovaný uzavřel, když linku hromadné dopravy. Obsahem této smlouvy byla zejména povinnost žalobce žalovaného dopravit do jeho cílové stanice a povinnost žalovaného zaplatit jízdné podle tarifu, předložit jízdenku k eventuální kontrole a dodržovat smluvní podmínky dopravy (§18a zákona č. 111/1994 Sb., § 3 odst. 1, 2 a § 49 vyhlášky č. 175/2000 Sb. vydané na základě § 879a Obč. zákona k provedení smlouvy o dopravě), tedy i zaplatit přirážku k jízdnému v případě, že linkový spoj MHD užije bez předchozího zaplacení jízdného. Vzhledem k tomu, žalovaná výše přirážky jízdného ve výši (částka), tak nepřesahuje zákonem stanovené maximum přirážky (částka) (§ 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb.). Protože uznání žalovaného nároku zakládá povinnost soudu rozhodnout rozsudkem pro uznání, bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy nebo ne, tak soud v řízení žádné důkazy neprováděl a soudem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit i úroky z prodlení (§ 1970 OZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013). 7. Při rozhodování o platební povinnosti žalovaného (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) soud zjistil, že je na místě určit plnění žalovanému s odkladem na dobu, až bude na svobodě. Soud totiž vyšel z tohoto, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo až dva měsíce, žalobce nijak nepocítí. Naopak žalovaný může mít po propuštění z výkonu trestu vážné finanční těžkosti, a protože sociální smír je součástí vnitřní hodnoty zákona, stejně jako spravedlnost, tak soud platbu odložil na dobu, kdy je jisté, že žalovaný bude již na svobodě déle než 15dnů. Za této situace soud rozhodl tak jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť ze smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl a ani o jejím znění nesmlouval. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši (částka), odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce (částka) (tři úkony právní služby po (částka) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění), třemi režijními paušály po (částka) dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí (částka) a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta o.s.ř. podle stejných kritérií jako shora.