98 C 460/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne (datum) se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky (částka), smluvní pokuty, příslušenství a náhradu nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnil tak, že dne (datum) žalovaný uznal svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce, který mu tuto pohledávku dne (datum) postoupil. Uznaný dluh byla zápůjčka žalovanému, když splatnost byla sjednána na (datum) se smluvní pokutou pro případ nesplacení řádně a včas, a to ve výši 10% z dlužné částky, maximálně (částka). 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. a žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. a dle § 101 odst. 1 o.s.ř. ( (anonymizována dvě slova) (ústavní nález)). 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne (datum) uzavřeli žalovaný a právní předchůdce žalobce – (jméno) (příjmení) dohodu, ve které se žalovaný zavázal vrátit (částka) do (datum), když uznal, že si tuto částku zapůjčil a pro případ nesplacení se zavázal zaplatit i smluvní pokutu 10% z dlužné částky, maximálně však (částka) (tyto skutečnosti má soud za prokázané dohody č.l.3). 6. Dne (datum) (jméno) (příjmení) postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, který mu tuto skutečnost dne (datum) oznámil (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení č.l. 3 -5). 7. Soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). 8. Provedené dokazování soud již dalšími důkazy nedoplňoval, neboť z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav, když ani sami účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. 9. Předně soud vyšel z toho, že smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně věřitele, tedy do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí místo dosavadního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), a to aniž by došlo ke změně závazku dlužníka vůči věřiteli. V souzené věci tak došlo ke změně věřitele postoupením předmětné pohledávky, bez ohledu na to, zda věřitel dlužníkovi postoupení pohledávky oznámil nebo ne. Vědomost dlužníka o změně osoby jeho věřitele je důležitá pro jeho možnost přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli, ale neovlivňuje aktivní legitimaci nového věřitele. Žalobce jako postupník žalované pohledávky se stal věřitelem namísto původního věřitele před podáním žaloby, a je tedy v tomto soudním řízení aktivně legitimovaný. 10. Důvodem žaloby je uznání závazku žalovaného (§ 2053 OZ). Soud vyšel z toho, že uznání dluhu je jednostranný právní úkon adresovaný dlužníkem věřiteli, který v rámci nové normativní situace OZ kromě obecných náležitostí právních úkonů musí být i písemný a dále ke své platnosti vyžaduje i vyjádření příslibu dlužníka dluh zaplatit s uvedením důvodu dluhu a jeho výše. V souzené věci soud zjistil, že listina podepsaná žalovaným dne (datum) je uznáním dluhu žalovaného ve prospěch žalobce, protože přímo a nezaměnitelně odkazuje na zápůjčku žalovaného, dále uznávaný dluh je přesně vyčíslen a nakonec zde žalovaný zřetelně, úplně a naprosto srozumitelně dluh uznal a zavázal se uznaný dluh zaplatit do konkrétní doby, pod sankcí smluvní pokuty. Tím, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci, byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval. 11. Vzhledem k tomu, že skutečnosti, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, tak platí, že není-li v řízení domněnka existence uznaného závazku jednoznačně vyvrácena, tak jí má soud ze zákona za prokázanou. Jinak řečeno, v souzené věci mohly nastat jen dvě situace, buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka – žalovaný uznal dluh, který v době uznání existoval, anebo vyjde najevo opak domněnky – dluh v době uznání neexistoval. V žádném případě však soud nemohl učinit závěr, že žalobce neunesl ohledně uznání závazku, důkazní břemeno. Byl to tedy žalovaný, kterého tížilo důkazní břemeno ohledně prokázání, že dne (datum) uznaný dluh neexistoval. Ovšem žalovaný během řízení existenci dluhu ničím nepopíral. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1958, 1082 odst. 1 OZ) soud přiznal i úroky z prodlení a smluvní pokutu (§ 2048 OZ). 12. Náhrada nákladů řízení, který je odůvodněna § 142 odst. 1 o.s.ř., a zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši (částka), odměnu advokáta (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), za úkony právní služby vyplývající ze soudního spisu (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí zastoupení, d) - sepis žaloby dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), za polovinu úkonu právní služby, rovněž vyplývající ze spisu - za zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř. (§ 11 odst. 2 písm. h) jednoduchá výzva k plnění vyhl. č. 177/1996 Sb. ze dne (datum) – č.l.6, OS v (obec) 10 C 131/2020), pak 3 režijní paušály za každý úkon právní služby po (částka) - § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. totiž spojuje paušál jen s celým úkonem právní služby, takže dojde-li k poskytnutí byť jen polovičního úkonu právní služby musí tomu odpovídat zase jen celý paušál, a to vše včetně 21% DPH. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..