24 C 106/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému s účinností od [datum]. Pro svůj nárok argumentoval tím, že o výživném bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kdy výživné bylo stanoveno na částku 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný se připravoval na výkon budoucího povolání a nebyl schopen se sám živit, když studoval na [obec] škole v [obec]. Dle posledních informací žalovaný studium ukončil a začal pracovat jako učitel. Žalovaný se se žalobcem nestýká, o ničem jej neinformuje. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil a soud tak jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], kdy tehdy byla žalobci stanovena povinnost platit výživné v částce 2 000 Kč měsíčně (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]). 5. Dne [datum] dosáhl žalovaný 26 let věku (lustrace v informačním systému základních registrů - čl. 12 spisu). 6. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. 7. Dle § 910 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 8. Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 9. Jelikož žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, vycházel soud pouze z informací žalobce, který uvedl, že žalovaný ukončil vysokoškolské studium a pracuje jako učitel na Základní škole. Od [datum], kdy žalovaný dosáhl 26 let žalobce výživné nehradí. Žalovaný je tak minimálně od [datum] schopen se sám živit. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání nedostavil, nebylo mu možné dát příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby uvedl rozhodné skutečnosti a označil důkazy, jimiž by vyvrátil tvrzení žalobce o způsobilosti žalovaného sám se živit. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se žalovaný k jednání nedostavil, nemohlo mu být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. 11. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl o zrušení výživného tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.