24 C 71/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 84 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne [datum] provedla podle § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, odtah motorového vozidla [registrační značka] a vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. V souvislosti s odtahem vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah ve výši 1 900 Kč a parkovné, jehož výše je stanovena příslušným nařízením [anonymizováno] [obec] a je počítána za každý započatý den podle nařízení. Parkovné je tvořeno částkou 250 Kč za první až třetí den střežení, částkou 400 Kč za čtvrtý až sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Žalovaná přes výzvu k úhradě žalobkyni ničeho nezaplatila a celková výše dlužné částky ke dni podání žaloby činí 84 000 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když žalobkyně vyjádřila souhlas výslovně ve svém návrhu (č. l. 4 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z čl. VI. zřizovací listiny žalobkyně soud zjistil, že předmětem činnosti žalobkyně je zajišťování přemisťování nalezených a opuštěných vozidel předaných [stát. instituce] včetně jejich hlídání (bod 2.5), dále provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie [anonymizováno] [obec] a policistů ČR (bod [číslo]) a zajišťování jménem [anonymizováno] [obec] správy a vymáhání neuhrazených pohledávek [anonymizováno] [obec] za odtah a parkovné motorových vozidel, a to dle pravidel schválených Radou [anonymizováno] [obec] (bod [číslo]) (zřizovací listina). Cena za odtah vozidla činí 1 900 Kč. Ceny za služby parkovišť takto odtaženého osobního automobilu na nepřetržitě střeženém parkovišti činí za první až třetí započatý den 250 Kč/den, za čtvrtý až sto osmdesátý započatý den 400 Kč/den a za sto osmdesátý prvý den až do dne vyzvednutí vozidla 50 Kč/den (nařízení [územní celek] [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel). Dne [datum] provedli pracovníci žalobkyně z rozhodnutí strážníka městské policie odtah vozidla [registrační značka], [příjmení] [jméno] (protokol o odtahu vozidla [číslo]). Vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] je s platností od [datum] žalovaná (informace žalobkyně o vozidle). Žalovaná žalobkyni dluží za odtah vozidla částku 1 900 Kč a za parkovné za období od [datum] do [datum] částku 82 100 Kč, která sestává z ceny za první 3 dny parkování v částce 750 Kč, za 4. až 180. den parkování (celkem 177 dnů) v částce 70 800 Kč a od 181. dne parkování (celkem 211 dnů) v částce 10 550 Kč (výpočet maximální ceny za úplný odtah a parkovné). Žalovaná byla k převzetí vozidla a zaplacení nákladů odtahu a služeb parkoviště opakovaně vyzývána (dopis ze dne [datum] s dodejkou, žádost o informaci ze dne [datum] s doručenkou, sdělení ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k zaplacení ceny za odtah a za služby parkoviště (výzva ze dne [datum]). Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 84 000 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] provedla odtah předmětného vozidla a následně bylo vozidlo přemístěno na parkoviště žalobkyně. Žalobkyni podle § 2 odst. 1 písm. a) a odst. 3 nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel za odtah náleží částka 1 900 Kč a za parkovné za období od [datum] do [datum] částka 82 100 Kč. Žalovaná v řízení nerozporovala, že byla vlastníkem a provozovatelem uvedeného vozidla, ani netvrdila, že by k odtahu vozidla v předmětný den nedošlo. Ze strany žalované nebylo v řízení tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by žalovaná na úhradu svých závazků za odtah a parkování vozidla ve výše uvedené výši čehokoli uhradila. Ze shora uvedeného tak jednoznačné vyplývá, že žalovaná byla v žalovaném období vlastníkem a provozovatelem vozidla ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. Odtah vozidla dle § 45 odst. 4 zákona 361/2000 Sb. je prokázán protokolem o odtahu vozidla. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) soud současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 960 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 360 Kč a dále paušální náhradou nákladů za 2 úkony právní služby (předžalobní upomínka a podání návrhu) v celkové výši 600 Kč (2 x 300 Kč), dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.