27 C 306/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou ze dne 10. 11. 2022 se žalobce domáhá určení, že není vlastníkem motorového vozidla tov. zn. Peugeot, model 307, [registrační značka], č. karoserie [anonymizováno] (dále též jen„ Vozidlo“). Dle žalobních tvrzení kupní smlouvou ze dne 26. 9. 2022 (dále též jen„ Smlouva“) žalobce prodal Vozidlo žalovanému, který je převzal a zaplatil za ně kupní cenu. Podle čl. IV. bodu 5 Smlouvy byl žalovaný zavázán zajistit přepis vlastníka v registru vozidel. Tuto povinnost však žalovaný navzdory výzvám žalobce nesplnil a následně se stal nekontaktním. V průběhu října 2022 žalobce obdržel výzvy k zaplacení pokut za přestupky spáchané při provozu Vozidla, ač již nebyl jeho vlastníkem ani s ním nedisponoval. Žalobce není vlastníkem Vozidla, výmazu svých údajů z registru vozidel se však může domoci jen touto určovací žalobou. Z toho plyne naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř., posilovaný tím, že žalobci z důvodu nesprávně vedeného údaje hrozí další škoda. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti k projednání věci, a použitelné hmotněprávní úpravy, když žalovaný je státním příslušníkem Alžírska Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, ze dne 4. 2. 1981, se danými otázkami nezabývá, a ani jiná mezinárodní smlouva na projednávanou věc nedopadá. Dle Čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012):„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“ Žalovaný měl ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky, k projednání věci jsou tak české soudy příslušné. Jelikož nárok žalobce je přímo svázán se Smlouvou, rozhodné právo soud určil dle nařízení Řím I (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008) a jeho Čl. 3 bodu 1:„ Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.“ V čl. IV. Smlouvy si smluvní strany sjednaly rozhodné právo české. 4. Soud poté ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když účastníci s tímto postupem souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Z komisní smlouvy ze dne 1. 7. 2022 zejména vyplývá, že žalobce pověřil společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ Zprostředkovatel“), aby vlastním jménem na účet žalobce obstarala prodej Vozidla; výslovně bylo ujednáno právo Zprostředkovatele podepsat za žalobce kupní smlouvu na Vozidlo a inkasovat kupní cenu (a tuto následně převést žalobci). Z kupní smlouvy ze dne 26. 9. 2022 soud zejména zjistil, že žalobce (zastoupený Zprostředkovatelem) jí prodal Vozidlo žalovanému. Vozidlo bylo ve vlastnictví žalobce, k převodu vlastnictví na žalovaného mělo dojít okamžikem zaplacení kupní ceny 27 000 Kč; žalovaný stvrdil, že Vozidlo přebírá. Povinnost“ přepsat vozidlo“ měl žalovaný. Z faktury č. 2022 vyplývá, že žalovaný žalobci (k rukám Zprostředkovatele) uhradil dne 26. 9. 2022 v hotovosti celou kupní cenu Vozidla. Ze 4 výzev Městského úřadu Říčany ze dne 17. 10. 2022, ze 2 výzev téhož úřadu ze dne 25. 10. 2022, jakož i z výzvy Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 25. 10 2022 a z výzvy Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. 10. 2022 soud zjistil, že žalobce byl těmito orgány opakovaně vyzýván – jakožto provozovatel Vozidla – k úhradě částek v souvislosti s přestupky, páchanými řidičem Vozidla v období 30. 9. 2022 až 20. 10. 2022. 6. Na základě výše uvedených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 26. 9. 2022 na základě uzavření kupní smlouvy, předání Vozidla žalobcem žalovanému a zaplacení kupní ceny žalovaným žalobci došlo téhož dne k převodu vlastnického práva k Vozidlu z žalobce na žalovaného. Žalovaný byl povinen zajistit přepis vlastníka Vozidla v registru vozidel, což neučinil. Žalobce byl poté opakovaně orgány veřejné správy vyzýván, jako zapsaný provozovatel Vozidla, k úhradě částek za přestupky, které páchal řidič Vozidla v době, kdy žalobce již nebyl jeho vlastníkem ani jej neměl v držbě či detenci. 7. Naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř., na určení, že není vlastníkem Vozidla, žalobci svědčí, když stav zapsaný v registru vozidel není dle žalobních tvrzení v souladu se skutečností. Podrobné odůvodnění, platné pro tyto typové případy, je obsaženo v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 9. 11. 2021, sp.zn. Pl. ÚS 114/20, na nějž soud pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Ze stejného nálezu plyne též obecná pasivní procesní legitimace osoby, na níž bylo vlastnické právo původním vlastníkem převedeno. 8. Důvodnost žaloby ve věci samé pak plyne z § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“), když žalobce jako původní vlastník Vozidla převedl své vlastnické právo k němu na žalovaného, k čemuž došlo dne 26. 9. 2022 zaplacením kupní ceny dle kupní smlouvy. Z obsahu spisu pak – též s ohledem na naprostou procesní pasivitu žalovaného – neplyne žádná indicie, podle níž by žalobce snad vlastnické právo k Vozidlu opětovně nabyl, nebo žalovaný vlastnické právo k vozidlu pozbyl. Soud proto žalobě vyhověl (výrok I.). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. (výrok II). Plně procesně úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, a dále na náklady zastoupení advokátem. Tarifní hodnota věci dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) činí 35 000 Kč, odměna za jeden úkon právní služby tak dle § 7 a.t. činí 2 500 Kč. Právní zástupkyně žalobce poskytla 2 úkony právní služby dle § 11 a.t. (příprava a převzetí, sepis žaloby), odměna tak činí 5 000 Kč; spolu se dvěma paušálními náhradami po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. tak náklady advokátního zastoupení činí 5 600 Kč. Celkovou náhradu ve výši 7 600 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).