33 C 103/2021-214 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 C 103/2021-183, Obvodní soud pro Prahu 9 (I.) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení a nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], a (II.) uložil žalobci povinnost nahradit žalované k rukám jejího advokáta náklady řízení 20 570 Kč. 2. Žalobci (ve správním řízení odpůrci) bylo rozhodnutím [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [rok] [číslo], uloženo zaplatit účastníkovi (ve správním řízení navrhovateli) částku 23 975,69 Kč s příslušenstvím za poskytnuté služby elektronických komunikací na tel. číslech [tel. číslo], [tel. číslo] a [tel. číslo] za období od [datum] do [datum]; toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy [anonymizována tři slova] úřadu ze dne [datum] o žalobcem podaném rozkladu, a to pod [číslo jednací] [číslo]. Žalobce se proto obrátil na soud s žádostí o nové projednání věci a s požadavkem, aby návrh navrhovatele na zaplacení uvedené částky byl zamítnut. Žalobu odůvodnil především kritikou způsobu vedení řízení [anonymizováno] a zpochybňováním právního systému, který projednání sporu Úřadem umožňuje. Namítl, že uvedená tři telefonní čísla nikdy neužíval, takové služby si u O2 nikdy neobjednal; v průběhu řízení připustil, že užíval jedno z čísel - [tel. číslo] – avšak i nadále popíral, že by uzavřel smlouvu s [anonymizováno], a tvrdil, že muselo dojít ke zneužití jeho údajů, které měl účastník k dispozici. 3. Soud I. stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vzal za prokázané, že žalobce (jako zákazník) a účastník řízení (jako poskytovatel) uzavřeli [datum] smlouvu o poskytování elektronických komunikací na tel. č. [tel. číslo], dne [datum] pak smlouvu pro tel. č. [tel. číslo] a dne [datum] pro tel. č. [tel. číslo], to vše pod referenčním číslem zákazníka [číslo], s prohlášením o tom, že zákazník se seznámil se Všeobecnými podmínkami, souhlasí s nimi a zavazuje se je dodržovat. Dále vzal za prokázané, že k úhradě za služby poskytované na uvedených třech telefonních číslech byly žalobci fakturami specifikovanými v odst. 10 – 14 fakturovány tam uvedené částky, a dále pak (odst. 15 – 18) částka 180 Kč jako poplatek za jednorázovou upomínku a poplatky za porušení čl. 13 Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v částkách 585 Kč, 1 170 Kč a 400 Kč, a že dopisem ze dne [datum] oznámil účastník žalobci zrušení poskytování služeb ke dni [datum] a neuhrazenou pohledávku celkem 22 224,38 Kč. Dále zjistil, že faktury za elektronické služby pro zákazníka ref. [číslo] byly v období od [datum] do [datum] hrazeny, převáženě z účtu označeného [anonymizována tři slova], ve čtyřech případech pak na poště. Na základě výše uvedeného dospěl soud I. stupně k závěru, že došlo k uzavření uvedených tří smluv, jež za žalobce podepsal Ing. [jméno] [příjmení], úhrady za služby byly také řadu měsíců hrazeny; žalobce tuto skutečnost nijak nevysvětlil a posléze připustil, že telefonní číslo [tel. číslo] užíval, nevysvětlil však, co tedy namítá proti požadavku na úhradu tomu odpovídajících částek. Soud proto jeho argumentaci (že si služby neobjednal) hodnotil jako účelovou. Důvodnou neshledal ani námitku promlčení, s poukazem na to, že vztah mezi účastníky je třeba hodnotit podle obchodního zákoníku, podle něhož je promlčecí doba čtyřletá, přičemž nejstarší pohledávka byla splatná [datum] a návrh na zahájení správního řízení byl podán [datum]. Žalobu proto zamítl a procesně úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení. V samém závěru odůvodnění rozsudku pak soud I. stupně uvedl, že omluva žalobce z jednání nařízeného na [datum], kdy bylo o věci rozhodnuto, byla soudu doručena tak pozdě, že ji kancelář senátu neměla k dispozici před zahájením jednání, avšak s ohledem na její obsah by ji každopádně nebylo možno hodnotit jako včasnou, když její důvody byly žalobci známy mnohem dříve než v den předcházející jednání. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Předně zdůraznil, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto při porušení jeho procesních práv, když zaslal soudu včas žádost o odročení, jejíž důvod (nemoc jediného statutárního zástupce) doložil. Dále namítl, že soud I. stupně ignoroval právní názor MS v [obec] vyjádřený v jeho usnesení č. j. 29 Co 250/2021-101 ze dne [datum rozhodnutí], že žalobce k negativním tvrzením nemůže předložit důkazy, tj. že důkazní břemeno tíží [anonymizováno] [právnická osoba] Doplnil, že soud I. stupně ignoroval také důkazní návrhy žalobce uvedené v jeho podání z [datum] a obsah podání doručeného [datum], a rozhodl ve prospěch žalovaného, přestože žalobce uzavření smluv s ním popírá. Odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 4 – 45 označil za účelově zkreslenou argumentaci vedenou snahou pomoci v řízení žalovanému [anonymizováno]. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí pro podstatné vady řízení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Závěrem zrekapituloval svá podání a návrhy v nich obsažené a k dokazování, které proběhlo při jednání dne [datum], podotkl, že z něj vyplývá, že [jméno] [příjmení] byl zapsán jako předseda spolku až dne [datum] s datem vzniku funkce [datum] a do té doby byl jedním z mnoha. Poukázal také na to, že podle zákona o účetnictví se soudem požadované dokumenty a informace uchovávají pouze po dobu 5 let od konce účetního období, jehož se týkají, a„ žalované skutky se měly stát v r. 2012“. Vyjádřil přesvědčení, že požadavku [anonymizováno] nelze vyhovět, neboť nebyla prokázána jeho opodstatněnost. 5. Účastník ve vyjádření k odvolání žalobce poukázal na to, že žalobce telefonní číslo [tel. číslo], k němuž údajně nikdy neuzavřel smlouvu, sám uvádí jako svůj kontaktní údaj v záhlaví svého odvolání. Dále uvedl, že k důkazu předložil originály smluv, které za žalobce podepsal Ing. [příjmení], a poukázal na to, že služby na nich poskytované byly účtovány vždy jedinou fakturou, která však obsahovala rozpis a odlišení čerpání služeb pro jednotlivá čísla, a žalobce tyto faktury hradil; musel si tedy být vědom toho, že platí služby za tři telefonní čísla. Tyto skutečnosti byly prokázány provedenými důkazy; není to tedy tak, že by po žalobci bylo požadováno, aby prokázal negativní skutečnosti, naopak relevantní skutečnosti prokázal účastník, tedy [právnická osoba]. Dále poukázal na to, že soud při jednání [datum] vyzval žalobce, aby uvedl, co konkrétně namítá ve vztahu k tel. č. [tel. číslo], a aby vysvětlil placení faktur za všechna tři čísla, s poučením o následcích nesplnění výzvy; na to reagoval žalobce podáním z [datum], v němž ovšem k těmto skutečnostem neuvedl nic. Rozvedl teorii o zneužívání„ dat z dávnověku“ účastníkem, což je však nesmyslné tvrzení, které postrádá opodstatnění a logiku, proč by měl účastník postupovat takto právě proti žalobci. Zmínil rovněž nejasnou teorii žalobce o„ Potáčových klucích“, jejíž relevance ve vztahu k tomu, že žalobce přestal platit faktury za služby, není zřejmá. Poukázal na to, že proces vytýkání vad vyúčtování služeb elektronických komunikací je upravena speciálně v § 64 odst. 7 a 8 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích, žalobce však námitkové řízení nezahájil a nevedl. Jeho odvolání tedy není důvodné. Účastník s tímto navrhl potvrzení napadeného rozsudku a požádal o náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.). Dospěl poté k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Skutkovým zjištěním, která učinil soud I. stupně, a úvahám, které jej následně vedly k vydání napadeného rozsudku, nelze ničeho vytknout. Protože soud I. stupně je konkrétně a srozumitelně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud na ně pro stručnost písemného vyhotovení vlastního rozhodnutí odkazuje. 8. Pokud jde o námitku vady řízení, která měla spočívat v projednání věci a rozhodnutí o ní v nepřítomnosti žalobce, jehož omluvu a žádost o odročení měl soud I. stupně k dispozici, odvolací soud ji nepovažoval za důvod ke zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť se nejedná o vadu, která by měla za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci a již by současně nebylo možno napravit v odvolacím řízení (§ 219a odst. 1, písm. a/ o. s. ř.). Soudu I. stupně je třeba dát za pravdu v tom, že omluva zaslaná soudu do datové schránky před půlnocí předcházejícího dne ([datum] ve 22,56 hod) a osobně předložená podatelně soudu hodinu před zahájením jednání (omluva podána v 11,59 hod a jednání začalo ve 13 hod), je-li odůvodněna trvajícím špatným zdravotním stavem statutárního zástupce žalobce po prodělaném onemocnění covid-19, skutečně nebyla omluvou včasnou. Takový postup není korektní ani vůči soudu ani vůči dalším účastníkům řízení, a je-li p