33 C 118/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 9

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uplatněný nárok vyplývá z rámcové kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum], na jejímž základě bylo žalované dodáno zboží v hodnotě 191 554 Kč dle dodacího listu [číslo] které žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] jež byla splatná dne [datum]. Na tuto částku plnila žalovaná pouze částečně, a to platbou ve výši 30 000 Kč dne [datum], ve výši 15 Kč dne [datum], ve výši 15 Kč dne [datum] a ve výši 20 000 Kč dne [datum]. Dále bylo žalované dodáno zboží dle dodacího listu [číslo] které žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] jež byla splatná dne [datum] a zboží dle dodacího listu [číslo] které žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] jež byla splatná dne [datum]. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle § 153a o. s. ř. rozhodne rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 o. s. ř.). Vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování. Jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován (§114b odst. 5 o. s. ř.), uznává, je soud povinen rozhodnout o předmětu sporu podle této zákonné fikce uznání, která je sankcí za nečinnost žalovaného podle jedné ze základních zásad občanského soudního řízení, vigilantibus iura. Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku. Usnesením ze dne 11. 9. 2023, č.j. 33 C 118/2023 – 10, soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne [datum] bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř.. Po právní stránce soud věc posoudil jako kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 158 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 558 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.