33 C 27/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným distančním způsobem dne [datum]. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 téhož ustanovení nelze rozsudek pro zmeškání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. V dané věci se první jednání konalo dne [datum]. Žaloba byla žalovanému doručena spolu s předvoláním k prvnímu jednání, včetně poučení o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání (kancelářský vzor [číslo]) dne [datum]. Vzhledem k tomu, že uzavřenou smlouvu soud právně kvalifikuje jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák., platného do [datum], dospěl k závěru, že v dané věci je možno uzavřít smír, neboť se jedná o závazek z dvoustranného smluvního závazkového vztahu, který si mohou účastníci svými dispozitivními úkony upravit. Schválení smíru by nebylo v rozporu s právními předpisy. Zároveň rozsudek nemá konstitutivní povahu, neboť jím dochází pouze k deklarování již existujícího právního vztahu mezi účastníky. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání dostavila a vydání rozsudku pro zmeškání navrhla. Tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě se tak považují za nesporná. Z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci přitom vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 768 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 568 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 89 184,76 Kč sestávající z částky 4 700 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 000 Kč ve výši 4 200 Kč.