98 C 172/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaného u Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 050 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to s odůvodněním, že se jedná o částku, kterou si žalovaný ponechal v rozporu se smlouvou, uzavřenou s právním předchůdcem žalobce, protože v té se žalovaný zavázal, že hotovost přijatou od klientů právního předchůdce mu vydám, a to do konce pracovního – což neučinil, takže žalobci dluží 2 264,78 Kč, neboť tomu byla souzená pohledávka postoupena, coby postupníkovi. Žalobce výslovně odmítl postup soudu dle § 115a o.s.ř. (č.l.10). 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinným. 3. Ačkoliv byl žalovaný řádně a včas předvolán k prvnímu k ústnímu jednání s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, tak se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Dne [datum] právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu s partnerem – kurýrem o poskytování služeb, kde se žalovaný (mimo jiné) v bodě [číslo] zavázal, že v případech kdy obdrží hotovost od klienta, za hotovostní objednávku, tak takovou hotovost žalovaný je povinen uschovat, je za ní odpovědný, ledaže by došlo k PČR prošetřené loupeži peněz, a do konce každého pracovního dne je povinen jí uložit na účet právního předchůdce, když smlouva není podepsána ani z jedné strany, ovšem na druhou stranu obsahuje všechny identifikační znaky žalovaného, takže soud usoudil, že kurýrem byl žalovaný, nikoliv nějaká fiktivní osoba, s IČ uvedeným ve smlouvě, adresou a e.mailem). 5. Dne [datum] právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil souzenou pohledávku žalobci. 6. Takto provedené dokazování soud již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili. A po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto: 7. Předně se soud zabýval aktivní legitimací žalobce, když žalovanou pohledávku získal podle smlouvy o postoupení pohledávky, a která se dle skutkových tvrzní v ničem nepříčí normativní situaci (§ 1879 OZ). 8. Žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky z titulu práva úschovy (§ 2402 OZ, tzv. nepravidelná), protože úschova hotovosti u žalovaného končila každý den s koncem pracovního dne žalovaného, takže to byl okamžik, kdy žalovaný byl podle smlouvy povinen vydat uschovateli předmět úschovy (hotovosti), ve stejném množství, kvalitě a hodnotě, v jakém byl do úschovy převzat od klienta. V řízení naopak ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku dle shora citované smlouvy zaplatil, nebo hotovost nepřevzal, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. 9. Pro neplnění smluvních ujednání žalovaným, žalobce požaduje z této žalované částky i zákonný úrok z prodlení (§ 1970, § 1958 OZ) z dlužné částky, když počátek prodlení je žalobou stanoven po dni splatnosti. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 10. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř., byl žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení, když žalobce neprokázal odeslání výzvy dle § 142a o.s.ř.. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 15,1%, je nižší, než v prvním a druhém kvartálu 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení, tento závěr vyplývá také z faktu, že žalobce žalobu podal až po dvou a půl tech od vzniku nároku – tedy ani on, zcela spontánně na jeho úhradu nespěchal. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky, když navíc částka je relativně vysoká, tak tomu soud rovněž přizpůsobil dobu odkladu plnění (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).