98 C 27/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaného u Obvodního soudu pro Prahu 9, ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 8 314,73 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o nesplacenou zápůjčku. Předně žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce žalovanému půjčil dne [datum] částku 20 000 Kč, a ačkoliv se žalovaný zavázal zápůjčku i s poplatkem 16 721 Kč vrátit do [datum] ve splátkách což se ovšem nestalo, protože dosud zápůjčku nevrátil, takže žalobci stále dluží celkem kapitalizovaných úroků ve výši 8.314,73 Kč. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 8.314,73 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,98 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny od [datum] do [datum], případně ponížený o platby na tento úrok. Nakonec uvedl, že právní předchůdce dne [datum] žalované pohledávku postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávky. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 269002/2022-16 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve výši 30 000 Kč, za poplatek 16 721 Kč, která mu byla vyplacena a měl jí vrátit 60ti splátkách po 613 Kč a poslední splátka byla jen 554Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, ve které je uvedeno rodné číslo, které vzhledem k jeho povaze musel poskytnout žalovaný, protože se nejedná o běžně nebo veřejně dostupný údaj, včetně bilance smlouvy o výplatě a splácení). 5. Dne [datum] věřitel žalovaného oznámil žalovanému uzavření smlouvy o postoupení pohledávky se žalobcem, kterou žalovanou pohledávku postoupil (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze oznámení o postoupení vč. dokladu o odeslání) 6. Takto provedené dokazování soud již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili. A po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto: 7. Předně se soud zabýval aktivní legitimací žalobce, když žalovanou pohledávku získal podle smlouvy o postoupení pohledávky, a která se v ničem nepříčí normativní situaci (§ 1879 OZ). 8. Z provedeného dokazování, plyne, že souzený nárok se opírá o smlouvu o půjčce (§ 2390 a násl. OZ), kdy žalovaný půjčil od právního předchůdce žalobce 20 000 Kč, když měl vrátit celkem 26 355 Kč, ale dosud svojí povinnost dluh vrátit nesplnil. Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení (nebyla zaplaceno, resp. půjčka nebyla vrácena) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatil – resp. že by zaplatil více než žalobce tvrdí, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 1970 OZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013), tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění ze dne [datum]), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21% DPH. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.