98 C 276/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaného u Obvodního soudu pro Prahu 9, ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 13 858,52 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o nesplacenou zápůjčku. Předně žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce žalovanému půjčil dne [datum] částku 10 000 Kč, a ačkoliv se žalovaný zavázal zápůjčku i s poplatkem vrátit do [datum] ve splátkách, takto se nestalo - protože dosud zápůjčku nevrátil, takže žalobci stále dluží celkem celkové dlužné částky ve výši 13.858,52 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8.009,83 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5.848,69 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 1.331,41 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.057,30 Kč, - úroků ve výši 18,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.009,83 Kč od [datum] do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.009,83 Kč od [datum] do zaplacení. Nakonec uvedl, že právní předchůdce dne [datum] žalované pohledávku postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávky. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na výzvu soudu (č.l.12) nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve výši 10 000 Kč, za poplatek 8 917 Kč a úročenou, takže žalovaný žalobci mě vrátit 20 477 Kč, zápůjčka mu byla vyplacena a žalovaný jí měl vrátit ve 52ti splátkách po 394 Kč a poslední splátka byla jen 383 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, ve které je uvedeno rodné číslo, které vzhledem k jeho povaze musel poskytnout žalovaný, protože se nejedná o běžně nebo veřejně dostupný údaj, včetně bilance smlouvy o výplatě a splácení). 5. Dne [datum] věřitel žalovaného uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky se žalobcem, kterou žalovanou pohledávku postoupil (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávky). 6. Takto provedené dokazování soud již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili. A po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto: 7. Předně se soud zabýval aktivní legitimací žalobce, když žalovanou pohledávku získal podle smlouvy o postoupení pohledávky, a která se v ničem nepříčí normativní situaci (§ 1879 OZ). 8. Z provedeného dokazování, plyne, že souzený nárok se opírá o smlouvu o půjčce (§ 2390 a násl. OZ), kdy žalovaný půjčil od právního předchůdce žalobce 10 000 Kč, když měl vrátit celkem 20 477 Kč, ale dosud svojí povinnost dluh vrátit, nesplnil. Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení (nebyla zaplaceno, resp. půjčka nebyla vrácena) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatil – resp. že by zaplatil více než žalobce tvrdí, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit. Žalovanému byla rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 1970 OZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013). Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšné žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní služby vč. 3 paušálních plateb (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepsání žaloby), vše včetně 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 12,7%, je nižší, než na začátku roku 2023 a klesá - nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky, když navíc částka je obecně vzato dosti vysoká, tak tomu soud rovněž přizpůsobil dobu odkladu plnění i náhrady nákladů řízení (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).