98 C 336/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 4 650,40 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o nedoplatek pojistného z pojistné smlouvy s [číslo] když ve smlouvě se žalovaný zavázal hradit pojistné, což ovšem nehradil, a protože na výzvu k nápravě nereagoval, tak pojištění zaniklo. Domáhá se tak dlužného pojistného a kapitalizovaných úroků z prodlení, které odpovídá pojistné smlouvě a je poměrnou částí pojistného za dlužnou dobu, což je od [anonymizováno] [rok] do [datum] - kdy došlo k zániku pojištění 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. stejně jako žalovaný, když na výzvu soudu nereagovali (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Dne [datum] mezi účastníky došlo k uzavření pojistné smlouvy, což plyne z vydané pojistky (č.l.15) a pojistné smlouvy (č.l.15). Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky, s jejichž obsahem se žalovaný, seznámil. Na základě uzavřené pojistné smlouvy vznikla žalovanému povinnost platit každý kvartál pojistné ve výši 5 869 Kč. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalovaný žalobci 4 550,04 Kč na pojistném (č.l.14), žalobce dne [datum] vyzval žalovaného k doplacení dlužného pojistného a dne [datum] žalovanému oznámil, že jeho pojištění zaniklo, právě pro neplacení pojistného (č.l.16). 5. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se v pojistné smlouvě o pojištění zavázal žalobci hradit pojistné (§ [číslo], § 2861 OZ), dále bylo prokázáno, že pojištění bylo ukončeno, i to že žalovaný dluží žalobci částku, která je poměrná část pojistného za dobu existence pojištění (§ 2782 OZ). Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení (nebyla zaplacena splátka pojistného) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatil, nebo že by pojistná smlouva skočila dříve, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. Žalovanému byla rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 1970 OZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013). Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzvu k plnění, tak tu soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal, protože tu si žalobce již připočítal (100 Kč) k žalovanému pojistnému tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát), a nakonec dva režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 16,2%, je nižší než v prvním kvartálu 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla, což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).