98 C 4/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 8 470 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Přičemž vozidlo nemělo v době od [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. 2. Žalovaný zůstal zcela pasivní. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 224670/2022 – 7 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Z upomínky žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si nevyzvedl v odběrné lhůtě a nevyzvedl si ani upomínku ze dne [datum] a upomínka ze dne [datum] neobsahovala žádný doklad o odeslání, dokonce nenesla ani čárový kód, který žalobce u odeslané pošty používá. 5. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorových vozidel, u kterých žalobce zjistil, že byly v žalované době provozovány bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc přisvědčuje jasná instrukce [anonymizována dvě slova], ve které se naprosto jednoznačně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. - kdy se očividně navazuje na stanovisko k neblahé praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel z výpisu z registru silničních vozidel, který si soud pořídil u příslušného odboru dopravně správních činností a zjistil, že vlastníkem motorového vozidla byl [jméno] [příjmení], a to v době od [datum] – [datum]. Soud vyšel dále i z toho, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel. Za této situace nelze nikomu vytknout, že neohlásí změnu vlastníka příslušnému odboru dopravně správních agend, protože nikdo by tak neporušil žádné zákonné ustanovení, a fakt, že podle žalobce bylo po souzenou dobu - v zájmu všech účastníků provozu placené povinné ručení, na tom nic nemění. Žalobce rovněž soudu předložil kupní smlouvu ze dne [datum], s podpisy [jméno] [příjmení] i žalovaného o převodu vozidla právě na žalovaného. Tedy, evidovaný vlastník sice byla [jméno] [příjmení], a dokonce žalovaný se nikdy nestal evidovaným vlastníkem vozidla, ovšem soud posoudil kupní smlouvu jako právní důvod vniku vlastnictví vozidla žalovaného, a to po celou souzenou dobu. 6. [příjmení] výpočet příspěvku za souzenou dobu je dán součinem počtem dnů - což je 95dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 86Kč, tedy příspěvek za souzenou dobu činí 8 170 Kč. 7. Soud přiznal žalobci také 300 Kč z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto v souladu se zákonem vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). 8. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to již od [datum] – nicméně žalobce sám podal žalobu na úroky z prodlení až do [datum], a tedy soud nemůže přiznat více, že sám žalobce žaluje, a ani v případě, že z řízení jasně vyplynulo, že má nárok za úroky z prodlení za dobu o měsíc delší, než sám žaluje, tak ani tehdy soud nemůže přiznat žalobci správnou (dlužnou) částku o měsíc delších úroků z prodlení (§ 153 o.s.ř.). 9. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby), dva režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. Soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal výzvu k úhradě zaslanou žalobcem žalovanému, protože tu si žalobce ve výši 300 Kč již připočítal k žalovanému příspěvku, tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek [anonymizováno] vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).