98 C 67/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal návrhem ze dne [datum] doručeným zdejšímu soudu rozhodnutí, aby soud zrušil společné jmění účastníků. Žalobu odůvodnil tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a dosud trvá. Žalobce má živnostenské oprávnění ze dne [datum], kdy výkon byl sice přerušen, ovšem nyní chce znova pokračovat v jeho výkonu. Žalovaný je cizinec a má v cizině dluh na výživném na syna z minulého vztahu, o kterém se žalobce dozvěděl až po uzavření manželství se žalovaným, takže žalovaný žalobce neinformuje o svých majetkových záležitostech. 2. Žalovaný se k žalobě výslovně připojil, a pak znova i dne [datum], když výslovně sdělil, že se žalobou souhlasí a souhlasí také i s popisem situace v ní. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v žalobě, žalovaný pak k výzvě soudu (č.l.25). Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Z živnostenského listu vydaného dne [datum] [anonymizována tři slova] [obec a číslo] pro žalobce s [IČO] (č.l.17), vzal soud za prokázané, že žalobci dne [datum] bylo vydáno živnostenské oprávnění s předmětem podnikání pro zprostředkování obchodu a služeb, a to na dobu neurčitou. Z oddacího listu ze dne [datum] vedeného [anonymizována tři slova] [obec a číslo] v knize manželství svazek [anonymizováno], ročník [rok], na straně [anonymizováno] a řádku [anonymizováno] soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Z překladu (obyčejného) z rozsudku opatrovnického soudu švýcarské jurisdikce, soud zjistil, že žalovaný je otcem syna narozeného [datum] a s jeho matkou, která není žalobkyní tedy není jeho současnou manželkou, uzavřel před tamějším soudem dohodu o výchově a i o doplatku na výživném ve výši 5 048 CHF, dále o měsíčním výživném ve výši 1 325 CHF do [datum], ve výši 1 527 CHF od [datum] do doby nástupu do vyššího ročníku školy a 1 200 CHF od doby nástupu do vyššího ročníku školy, což soud opřel v odůvodnění na rozsáhlém, normou založeném výpočtu, když k překladu byl předložen samotný rozsudek v německém jazyce okresního soudu v [anonymizováno], [číslo jednací] [anonymizováno], doručného právního zástupci žalovaného dne [datum]. Ohledně tohoto důkazu soud pohlížel na situaci tak, že požadavek na úředně ověřený překlad se jevil jako absurdní, když žádný z účastníků jej nevyžadoval, originál byl soudu předložen a vzhledem k předloženému živnostenskému listu žalobkyně toto nebyl výjimečný důkaz (§ 18 o.s.ř., NSS ČR 9 As 12/2014). Z kurzovního lístku ČNB soud zjistil, že česká koruna k švýcarskému franku je 1: 24,36 (§ 120 odst. 2 o.s.ř.) 6. Jiné důkazy soud neprováděl, neboť z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005). 7. Dle § 708 odst. 1 OZ, platí, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. A dle odst. 2 platí, že společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu. 8. Podle § 724 odst. 1 OZ, platí, že je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah. A dle odst. 2 platí, že závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. 9. Dle § 420 odst. 1 OZ platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 10. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Soud vyšel z normativní situace a také i ze strategické litigace, že při zvažovaní co je závažný důvod jde o posouzení, zda žalujícím manželem tvrzené důvody jsou objektivně způsobilé přivodit dostatečně závažnou újmu na právech manželů, případně na majetku náležejícím do společného jmění; a tedy zda je tady důvod pro autoritativní rozhodnutí soudu a s ním spojený zásah do práv druhého manžela. Dále soud vyšel i právní literatury, že za marnotratného manžela je považován i ten, který trpí ztrátou či snížením způsobilosti rozeznat závadnost vlastního jednání ke škodě majetku v společném jmění manželů (NS ČR 22 Cdo 3575/2020, 22 Cdo 373/2015). 12. Shora uvedené judikaturní závěry se do věci promítly tak, že ohledně podnikání žalobce oba účastníci postupovali v řízení v jednoznačné, ve vzájemné shodě, když navíc projednávanou žalobu podal žalobce, která je tou podnikající osobou, tak soud neměl žádný důvod pochybovat o tom, že žaloba byla podána skutečně jako prevence budoucích potenciálních rizik podnikání žalobce. Nevýznamné z hlediska úvah o opodstatněnosti žaloby soud považoval, zda se v době řízení podnikání žalobce se jeví jako výnosné nebo ne, protože obava z případného postižení společného jmění manželů v důsledku podnikatelských neúspěchů je subjektivní pocit účastníků, a soud sice může s mírou takové obavy polemizovat, ale rozhodně ji nelze považovat za bezprávnou, protože obecně vzato, taková obava je důsledek rizika, což je podstata filosofie podnikání. Dále soud nepřehlédl, že žalovaný momentálně dluží na výživném svého syna 121 152 Kč a každý měsíc vynaloží 36 648 Kč, a to aniž by žalovaný žalobce kdykoliv před tím informoval o tomto pravidelném a dlouhodobém výdaji jejich domácnosti a dokonce tajil, že má v cizině syna. Za této situace žalobce může oprávněně cítit nejen zradu žalovaného oproti jeho manželskému slibu o věrnosti, štěstí, lásce a porozumění, ale může i pragmaticky cítit velmi reálné ohrožení společného majetku jako celku, právě závadným jednáním žalovaného. 13. Soud tak uzavřel, že s ohledem na veškeré relevantní okolnosti souzené věci, snesené argumenty stran řízení, které si neprotiřečily, a že během řízení nevyplynulo nic, co soudu dalo, byť jen záminku žalobu zamítnout, tak žalobě vyhověl a společné jmění manželů zrušil, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 150 o.s.ř., když se jednalo o žalobu, kde návrh mohl podat kterýkoliv z manželů, když navíc žalovaný se žalobou naprosto souhlasil.