98 C 74/2023-53 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne [datum], který dne [datum] pravomocně rozhodl o své místní nepříslušnosti, kterou přenesl na zdejší soud, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 706 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Přičemž vozidlo první nemělo v době [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, druhé v době [datum] – [datum]. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. 2. Žalovaný zůstal zcela pasivní. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 102136/2022 - 18 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Z upomínky žalobce ze dne [datum] pro prvé vozidlo soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si žalovaný nevyzvedl v odběrné lhůtě, totéž soud zjistil u upomínky ze dne [datum] a upomínku ze dne [datum] žalobce neodeslal, protože neobsahuje žádný čárový kód, který žalobce standardně používá. 5. Z upomínky [datum] pro druhé vozidlo soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si žalovaný nevyzvedl v odběrné lhůtě, totéž soud zjistil u upomínky ze dne [datum]. 6. Z upomínky žalobce ze dne [datum] pro třetí vozidlo soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si žalovaný nevyzvedl v odběrné lhůtě, u upomínky ze dne [datum] žalobce neprokázal odeslání a upomínku ze dne [datum] žalobce neodeslal, protože neobsahuje žádný čárový kód, který žalobce standardně používá. 7. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. [číslo] § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel předně z výpisu z registru silničních vozidel, který si k návrhu žalobce pořídil u příslušného odb. dopravně správních činností a zjistili, že byl žalovaný evidován v souzenou dobu jako vlastník pouze druhého souzeného motorového vozidla (č.l. 45 - 46). 8. Je ovšem pravda, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel. Tedy hypoteticky může vždy dojít k situaci, kdy vlastník vozu neohlásil Odboru dopravně správních agend, že vlastnictví se ujala jiná osoba na základě jejich vzájemné dohody, když vlastnictví vznikne i tak. 9. V poměrech souzené věci soud zjistil, že žalobce předložil kupní smlouvu ohledně prvního motorového vozidla ze dne [datum] uzavřenou s evidovaným vlastníkem [jméno] [příjmení], a proto uzavřel, že i přesto, že žalovaný není evidovaný vlastník prvního vozidla, tak byl jeho vlastníkem v souzenou dobu. 10. [příjmení] výpočet příspěvku za souzenou dobu pro první žalovanou dobu je dán součinem počtem dnů - což je 82dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 47Kč, tedy příspěvek za souzenou dobu činí 3 854 Kč. 11. Soud přiznal žalobci také 300 Kč z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto v souladu se zákonem vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). 12. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to již od [datum] – nicméně žalobce sám podal žalobu na úroky z prodlení až do [datum], a tedy soud nemůže přiznat více, že sám žalobce žaluje, a ani v případě, že z řízení jasně vyplynulo, že má nárok za úroky z prodlení za dobu o dva měsíce delší, než sám žaluje, tak ani tehdy soud nemůže přiznat žalobci správnou (dlužnou) částku o měsíc delších úroků z prodlení (§ 153 o.s.ř.). 13. Dále výpočet příspěvku za souzenou dobu pro druhé vozidlo, kde byl žalovaný evidovaný vlastník je dán součinem počtem dnů - což je 68dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 35Kč, tedy příspěvek za souzenou dobu činí 2 380 Kč. 14. Soud přiznal žalobci také 300 Kč z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto v souladu se zákonem vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). 15. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to již od [datum] – nicméně žalobce sám podal žalobu na úroky z prodlení až do [datum], a tedy soud nemůže přiznat více, že sám žalobce žaluje, a ani v případě, že z řízení jasně vyplynulo, že má nárok za úroky z prodlení za dobu o měsíc delší, než sám žaluje, tak ani tehdy soud nemůže přiznat žalobci správnou (dlužnou) částku o měsíc delších úroků z prodlení (§ 153 o.s.ř.). 16. Ohledně třetího motorového vozidla žalobce předložil soudu smlouvu ohledně vozidla, která ovšem neobsahuje ani jednoduše formulovaný závazek evidovaného vlastníka [jméno] [příjmení] převést vozidlo na žalovaného, neobsahuje žádnou kupní cenu, ani náznak, že se vozidlo převádí za cenu, která bude určená později (§ 2079, 2080 OZ), a možnost že se jedná o darovací smlouvou, je vyloučena faktem, že záhlaví smlouvy obsahuje úplně jasné: kupní smlouva, krátce řečeno smlouva je neplatná pro absenci základních a nutných náležitostí kupní smlouvy, a proto k žádnému převodu souzeného vozidla na žalovaného nikdy nedošlo. 17. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby), dva režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. Soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal výzvu k úhradě zaslanou žalobcem žalovanému, protože tu si žalobce ve výši 300 Kč již připočítal k žalovanému příspěvku, tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 19. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek [anonymizováno] vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za n