17 C 16/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 7. 1. 2025 tvrdila, že s žalovanou dne 25. 9. 2023 uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy účastníků pak byly obchodní podmínky žalobkyně. Takto poskytnutý úvěr se žalovaný zavázala vrátit v měsíčních splátkách ve lhůtě 24 měsíců. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, přičemž se se splácením dostala do prodlení. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužného plnění vyzvala, přičemž po nulové reakci žalované celý úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k doplacení zbylé dlužné částky. Žalovaná však nezaplatila ničeho, a to ani na základě žalobkyní učiněné předžalobní výzvy. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá zaplacení celkem 12 745 Kč (tj. jistiny úvěru 9 819 Kč a poplatků z a bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč).2. Žalovaná navrhla žalobu zcela zamítnout, neboť žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované, kdy existovaly důvodné pochyby o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, přičemž žalovaná také poukázala na výši sjednaných úroků, kteráž to je dle dostupné soudní judikatury v rozporu s dobrými mravy.3. K jednání soudu se žalobkyně a její zástupce se nedostavili po včasné omluvě. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „OSŘ“).4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:5. Z listin označených jako „předsmluvní informace a úvěrová smlouva“ bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k právně relevantnímu jednání, jehož výsledkem byl závazek právní žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr 20 000 Kč, čemuž odpovídal závazek žalovaného úvěr vrátit, a to ve 24 splátkách, s první splátkou ve výši 1 593 Kč, druhou až osmou splátkou ve výši 1 913 Kč, devátou až dvacátou třetí splátkou ve výši 933 Kč a 24. splátkou ve výši 917 Kč. Součástí smlouvy byla ujednání o dalších nákladech, vyplývajících z úvěrové smlouvy, a to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 980 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 49,2 % a žalovaná se celkově zavázala žalobkyni vrátit částku 27 520 Kč.6. Z listiny označené jako „karta klienta“ bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením smlouvy právní žalobkyni sdělila, že je zaměstnancem, že její měsíční příjem činí 27 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 38 000 Kč a že splátky jiným společnostem činí 2 800 Kč měsíčně.7. Z listiny označené jako „výpis z databáze ČNB - ARAD sestava 1144“ bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci září roku 2023 činila 9,79 % ročně.8. Z listin označených jako „opis výpisu proplacení smlouvy a bankovní výpis č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalované poskytnut dne 25. 9. 2023 na platební účet žalované č. , č. účtu, .9. Z listiny označené jako „splátkový kalendář“ bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem , hodnota, splátek v celkové výši 23 552 Kč.10. Z listiny označené jako „výzva před zesplatněním včetně podacího archu“ bylo zjištěno, že žalovaná byla dne 4. 11. 2024 vyzvána k uhrazení částky 3 266 Kč, přičemž v případě, že by tuto částku do 30 dnů neuhradila, žalobkyně celý zbytek úvěru zesplatní.11. Z listiny označené jako „výzva ke splacení celého úvěru včetně podacího archu“ bylo zjištěno, že žalobkyně učinila výzvu žalované k zaplacení sporné pohledávky ve výši 12 745 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy.12. Z listiny označené jako „předžalobní výzva ze dne 6. 1. 2025 včetně dokladů o odeslání“ bylo zjištěno, že žalobkyně učinila vůči žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné pohledávky.13. Z listiny označené jako „úvěrová zpráva“ bylo zjištěno, že žalovaná má celkově na svou osobu 4 sjednané úvěrové smlouvy, včetně smlouvy k používání kreditní karty, s celkovou měsíční splátkou 20 248 Kč a nesplacenou zbývající částkou ve výši 412 869 Kč.14. Na základě shora uvedených nesporných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených důkazních prostředků, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:15. Žalobkyně žalované převodem na účet č. , č. účtu, dne 25. 9. 2023 poskytla částku 20 000 Kč. Této transakci předcházelo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako „smlouva o úvěru ze dne 25. 9. 2023“. Obsahem uvedené listiny bylo ujednání o úvěru ve výši 20 000 Kč, který měl byl žalovanou vrácen ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, přičemž se se splácením dostala do prodlení. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužného plnění vyzvala, přičemž po nulové reakci žalované celý úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k doplacení zbylé dlužné částky. Žalovaná však nezaplatila ničeho, a to ani na základě žalobkyní učiněné předžalobní výzvy.16. Dále pak byl v řízení učiněn závěr, že sepsání a podepsání uvedené listiny ze dne 25. 9. 2023 a poskytnutí částky 20 000 Kč žalované nepředcházelo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem by byl relevantní závěr právní předchůdkyně žalobkyně o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když ve skutečnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházelo toliko z údajů uvedených ve smlouvě, a to aniž by věrohodnost těchto ověřila, jakož i aniž by ověřila výši životních nákladů žalovaného a jeho rodiny, bylo ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet ve smyslu citované právní úpravy jednoznačně nedbalé a zcela nedostatečné. Navíc žalovaná při jednání ve věci dne 30. 6. 2025 prokázala, že v době uzavření smlouvy již historicky dva úvěry splácela, přičemž navíc dne 25. 9. 2023 byla uzavřena další úvěrová smlouva se společností Multitude bank p.l.c.. Bez jakýchkoli pochybností tak byla vyvrácena tvrzení žalobkyně, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované.17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen „ZSÚ“).18. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ).19. Současně soud z úřední povinnosti zkoumal (§ 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ), zda spotřebitelský úvěr byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut za splnění podmínky, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ).20. V řízení však vyplynulo, že žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila řádně, resp. ji plnila jednoznačně nedbale a zcela nedostatečně, což vede k jedinému možnému závěru, tedy že úvěrová smlouva je od počátku neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).21. K tomuto soud jen dodává, že uvedený závěr mohl být žalobkyní zvrácen učiněným k tomuto nezbytných tvrzení, jakož i označením a následným provedením relevantních důkazů, žalobkyně se však nedostavila k jednání soudu, čímž se vzdala dobrodiní veškerých výzev a poučení, které by jí jinak byla ze strany soudu poskytnuty (§ 118a odst. 1, 3 OSŘ).22. V dané věci bylo dále zjištěno, že pokud žalovaná měla být ve lhůtě 24 měsíců (po prodloužení splatnosti 26 měsíců) povinna vrátit jistinu 20 000 Kč, úrok ve výši 6 860 Kč (7* 980 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 2 376 Kč (24* 99 Kč) a poplatek za prodloužení doby splatnosti 3 960 Kč (2* 1 980 Kč), když uvedené poplatky soud nepovažuje za nic jiného, než za skryté úroky, byla by žalovaná proto povinna zaplatit za celkem 26 měsíců celkově částku ve výši 33 856 Kč (tj. jistinu 20 000 Kč a úroky 13 856 Kč, tedy ve skutečnosti byl úvěr zatížen úrokem ve výši 69,28 % za 26 měsíců, tj. 31,97 % ročně. Tato míra úročení je zjevně nepřiměřená, neboť průměrná míra úročení spotřebitelských úvěrů s fixací úroků na 1 až 5 let činila v měsíci září roku 2023 9,79 % ročně, pročež uvedený úrok tuto obvyklou míru přesahuje 3,27 násobně.23. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že: „V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout