17 C 217/2023-131 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 28. 9. 2023 zprvu domáhal na žalované zaplacení částky 746 511 Kč s příslušným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za období od dne 12. 11. 2022 do zaplacení. Žalobcem bylo v řízení od jeho počátku tvrzeno, že byl zaměstnán u žalované na pozici vedoucího zaměstnance (vedoucí odboru technické správy objektů), že však byl z pozice vedoucího zaměstnance dne 11. 7. 2022 odvolán, jakož i že jeho pracovní poměr byl ze strany žalované pro nadbytečnost (§ 52 písm. c) ZP – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění) ukončen výpovědí ke dni 31. 10. 2022. Na tomto základě žalobci měl vzniknout nárok na odstupné odpovídající šestinásobku jeho průměrného měsíčního výdělku ve výši celkem 746 511 Kč (tj. 6* , částka, ), když toto mělo být žalovanou uhrazeno k rukám žalobce nejpozději ke dni 11. 11. 2022. Uvedená povinnost nebyla žalovanou splněna, a to ani na základě žalobcem učiněné předžalobní výzvy, pročež jejího splnění se žalobce domáhal podanou žalobou.2. Žalobce dříve, než došlo k přípravnému či k prvnímu jednání v dané věci, ba dokonce dříve, než došlo k vyjádření žalované k dané věci, vzal žalobu co o nárok na zaplacení odstupného ve výši 746 511 Kč zpět s tvrzením, že žalovaná k jeho rukám dne 29. 9. 2023 zaplatila část odstupného ve výši 496 797 Kč, tedy že mu žalovaná zaplatila odstupné v částce ponížené o zákonné odvody. Ve vztahu k částce 249 714 Kč, tedy k částce, která má odpovídat zákonným odvodům, bylo zpětvzetí žaloby učiněno bez jakýchkoliv tvrzení ohledně způsoby a data úhrady takové částky. Žalobce pak výslovně setrval na nároku na zaplacení příslušných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 746 511 Kč za období od dne 12. 11. 2022 do dne 28. 9. 2023, to v kapitalizované částce 98 478,09 Kč.3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby bylo řízení ohledně nároku žalobce na zaplacení odstupného ve výši 746 511 Kč zastaveno usnesením ze dne 22. 11. 2023, č. j. 17 C 217/2023–30, kteréžto nabylo právní moci dne 15. 12. 2023. Po právní moci tohoto usnesení bylo v řízení pokračováno výlučně a jen ohledně nároku žalobce na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 746 511 Kč za období od dne 12. 11. 2022 do dne 28. 9. 2023, to v kapitalizované částce 98 478,09 Kč, jehož zaplacení se žalobce v řízení domáhal., právnická osoba, úplnost soud dodává, že žalobce v podáním ze dne 3. 7. 2024 navrhl, aby byla připuštěna změna žaloby tak, že se nad rámec doposud uplatněného nároku na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 746 511 Kč za období od dne 12. 11. 2022 do dne 28. 9. 2023, to v kapitalizované částce 98 478,09 Kč, nově domáhal i zaplacení odstupného v částce 17 686 Kč, jakož i se nově domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 686 Kč za období od dne 12. 11. 2022 do zaplacení. Usnesením ze dne 2. 12. 2024, č. j. 17 C 217/2023-97, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2025, však byl tento návrh žalobce na změnu žaloby zamítnut.5. Žalovaná žalobou uplatňovaný nárok neuznala s tvrzením, že žalobci vyplatila peněžní prostředky ve výši 496 797 Kč, a to ihned poté, co jí byly tyto peněžité prostředky navráceny ze soudní úschovy, kam tyto peněžité prostředky složila z důvodu tzv. jiných závažných příčin na straně věřitele (žalobce). Žalovaná pak dále tvrdila, že částka, vyplacená jako tzv. odchodné žalobci, byla vyplacena již ponížena o zákonné pojistné, tedy v čisté výši, přičemž o tom, že žalovaná odvody na zdravotním a sociálním pojištění za žalobce uvedla, musel žalobce vědět. K opožděnému vyplacení odchodného došlo pouze s ohledem na složení peněžitých prostředků do soudní zálohy, k čemuž došlo ze strany žalované na základě trestního stíhání, zahájeného proti žalobci a nejistoty ohledně vzniku nároku žalobce na výplatu odchodného. Úhrada úroků z prodlení by pak byla zjevně nespravedlivá a v rozporu s principem poctivosti, a to tím spíše, že žalovaný peněžité prostředky žalobci poté, co tyto ze soudní úschovy obdržel, bez zbytečného odkladu žalobci vyplatil. Žalovaná pak navrhla zamítnutí žaloby, či alespoň zamítnutí žaloby co do rozdílu mezi úrokem z prodlení z odchodného v hrubé a čisté výši, neboť žalobce si byl vědom toho, že žalovaná za něj tyto odvody uhradila.6. Mezi účastníky jsou nesporné následující skutečnosti, které proto soud převzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 2 OSŘ): Pracovní poměr účastníků byl založen smlouvou ze dne 14. 1. 2021 s tím, že účastníky bylo ujednáno, že při odvolání nebo vzdání se pracovního místa a následném ukončení pracovního poměru bude žalobci vyplaceno peněžité plnění označené jako „finanční částka“ ve výši šestinásobku průměrného výdělku, to za současného splnění podmínky, že žalobce řádně předá zastávané pracovní místo. Pracovní poměr účastníků trval od dne 18. 1. 2021 a po odvolání žalobce skončil výpovědí danou žalovanou z důvodu nadbytečnosti žalobce s tím, že výpovědní doba uplynula s dnem 31. 10. 2022. Dne 29. 9. 2023 pak žalovaná žalobci vyplatila částku 496 797 Kč, představující žalobcův nárok na odchodné v čisté výši, ponížené o odvody na zdravotní a sociální pojištění.7. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:8. Z listiny označené jako „pracovní smlouva (1)“ bylo zjištěno, že mezi účastníky byl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, se zkušební dobou v délce trvání šesti měsíců, s datem nástupu do zaměstnání dne , datum, , přičemž žalobce nastoupil na pozici vedoucího odboru. Součástí této pracovní smlouvy bylo ujednání tzv. odchodného, a to tak, že žalobci bude při odvolání nebo vzdání se pracovního místa a následném ukončení pracovního poměru vyplacena finanční částka ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku za splnění podmínky, že dojde k řádnému předání zastávaného pracovního místa, kdy toto plnění je splatné nejpozději v řádném výplatním termínu v měsíci po ukončení pracovního poměru. Právo na toto odchodné zaměstnanci dle smlouvy nevzniká v případě vzdání se či odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance z důvodu, pro nějž lze dát zaměstnanci výpověď podle ust. § 52 píms. f) – h) ZP, tedy v případě výpovědi pro nesplnění předpokladů, stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce, pro důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a ZP – v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění. Dále bylo ujednáno, že vznikne-li zaměstnanci při ukončení pracovního poměru právo na odstupné ve smyslu platné Kolektivní smlouvy, bude zaměstnanci vyplaceno buďto tzv. odchodné (viz výše), nebo odstupné, dle toho, které z těchto plnění bude pro zaměstnavatele příznivější.9. Z listiny označené jako „smlouva o mzdě ze dne 14. 1. 2021 včetně dodatků ze dnů 25. 3. 2021 a 14. 3. 2022 (23)“ bylo zjištěno, že splatnost mzdy byla ujednána na 12. den v následujícím měsíci s tím, že v případě pracovního volna byla splatnost v poslední pracovní den před tímto termínem. Dále bylo zjištěno, že mzda žalobce od 18. 1. 2021 činila 80 000 Kč a od 1. 4. 2022 činila 81 800 Kč. Smlouva také obsahovala ujednání ohledně pobídkové položky až do výše 50 % základní mzdy, tj. 10 % za splnění hospodářského výsledku a 40 % za hodnocení zaměstnavatele.10. Z listiny označené jako „kolektivní smlouva žalované pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2026 (5)“ bylo zejména zjištěno, že zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ust. § 52 písm. a) – c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, náleží při skončení pracovního poměru odstupné, které je poskytováno v závislosti na době nepřetržitého trvání pracovního poměru zaměstnance u žalované. Pro dobu trvání pracovního poměru žalované v délce do osmi let je základní výše odstupného trojnásobek průměrného měsíčního výdělku. Dále bylo zjištěno, že mzda nebo odměna z dohod je splatná do 12. dne po skončení měsíčního období, za něž se poskytuje – pokud je 12. dnem sobota, neděle nebo svátek, je výplatním termínem poslední pracovní den před tímto dnem.11. Z listiny označení jako „odvolání z pozice vedoucího zaměstnance ze dne 28. 6. 2022 (2)“ bylo zjištěno, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 28. 6. 2022 odvolalo žalovaného z pracovního místa , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, .12. Z listiny označené jako „oznámení o odvolání z pracovního místa ze dne , datum, (13)“ bylo zjištěno, že dne , datum, bylo ža