17 C 86/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 21. 4. 2025 tvrdila, že s žalovaným dne 24. 4. 2022 uzavřela uznání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři, kdy na základě této dohody žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 256 000 Kč, přičemž se zároveň zavázal žalobkyni tuto částku uhradit na základě splátkového kalendáře, kdy první splátka ve výši 5 000 Kč byla splatná ke dni 5. 5. 2022. Účastníci řízení si v dohodě zároveň ujednali ztrátu výhody splátek v případě, že se žalovaný dostane do prodlení byť s jedinou splátkou. Žalovaný se dostal do prodlení, kdy nezaplatil včas druhou splátku, splatnou do 5. 6. 2022, a na svém dluhu dosud uhradil celkem částku 51 000 Kč. Na zbylé dlužné částce ve výši 205 000 Kč nebylo žalovaným zaplaceno ničeho, a to ani na základě žalobkyní učiněné předžalobní výzvy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala dlužných celkem 205 000 Kč, jakož i úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „OSŘ“).4. Z předložených listinných důkazů (dohoda o uznání dluhu a o jeho plnění ve splátkách, výpis z bankovního účtu žalobkyně, předžalobní výzva k úhradě), které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, soud shledal jako zcela důvěryhodné, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o skutkovém stavu:5. Účastníci řízení dne 24. 4. 2022 uzavřeli dohodu o uznání dluhu a o splátkovém kalendáři, kdy na základě této dohody žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 256 000 Kč z titulu poskytnutých zápůjček, přičemž se zároveň zavázal žalobkyni tuto částku uhradit na základě splátkového kalendáře, a to ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně, kdy první splátka ve byla splatná ke dni 5. 5. 2022. Účastníci řízení si v dohodě zároveň ujednali ztrátu výhody splátek v případě, že se žalovaný dostane do prodlení byť s jedinou splátkou. Žalovaný se dostal do prodlení, kdy nezaplatil včas druhou splátku, splatnou do 5. 6. 2022, přičemž ke dni 6. 6. 2022 se stal celý zbytek dlužné částky splatným. Žalovaný na svém dluhu dosud uhradil celkem částku 51 000 Kč, a to platbami na bankovní účet žalobkyně č. , č. účtu, , kdy 5. 5. 2022 uhradil 5 000 Kč, 12. 7. 2022 5 000 Kč, 8. 2. 2023 2 000 Kč, 6. 9. 2023 3 000 Kč, 30. 9. 2023 5 000 Kč, 27. 10. 2023 5 000 Kč, 1. 3. 2024 3 000 Kč, 28. 4 2024 1 000 Kč, 18. 5. 2024 4 000 Kč, 20. 5. 2024 5 000 Kč, 17. 7. 2024 4 000 Kč, 2. 9. 2024 4 000 Kč a 27. 9. 2024 5 000 Kč. Na zbylé dlužné částce ve výši 205 000 Kč nebylo žalovaným zaplaceno ničeho.6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že žalovaný hmotněprávně uznal svůj dluh vůči žalobkyni z titulu dříve poskytnutých zápůjček, kdy se má za to, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá (§ 2054 OZ). Žalovaný se zavázal k úhradě dlužného plnění, avšak své povinnosti nesplnil řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění a povinnosti žalované zaplatit celou dlužnou částku (čl. III dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři). Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný dnem následujícím po dni splatnosti ocitl v prodlení (§ 1968 OZ), pročež žalobkyně za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I.).8. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalovanému zaplatit žalobkyni 45 061,70 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem a podání návrhu na zahájení řízení dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 27 420 Kč, tj. 3x 9 140 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá, § 6 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 1 350 Kč, tj. 450 Kč za každý z uvedených úkonů úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 6 041,70 Kč (§ 137 odst. 3 OSŘ). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 10 250 Kč (§ 4 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku).9. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 OSŘ) místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 OSŘ).