80 C 312/2025-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 947 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je právnickou osobou zapisovanou do obchodního rejstříku zřízenou na základě § 18 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v platném znění (dále jen „Zákon“), jakožto profesní organizace pojistitelů. Ust. § 1 odst. 2 Zákona stanoví povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel po celou dobu, kdy je vozidlo v tomto registru zapsáno, vyjma zákonem stanovených výjimek. , adresa, pak vozidlo na pozemní komunikaci může pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, je pojištěna. V případě, že dojde k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 Zákona, vzniká žalobkyni nárok na příspěvek dle § 4 odst. 1 Zákona (dále jen „Příspěvek“). Příspěvek jsou povinni uhradit společně a nerozdílně vlastník a provozovatel vozidla, a to za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 Zákona. Na základě porovnání údajů o vzniku, změně a zániku pojištění od jednotlivých pojistitelů a údajů zapsaných v registru silničních vozidel postupem dle § 15 Zákona žalobkyně zjistila, že k registrovanému vozidlu SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , druh vozidla: osobní automobil nad 2 500 cm3, číslo technického průkazu: , IBAN, (dále jen „Vozidlo“), nebylo v období od 1. 8. 2023 do 26. 1. 2024 uzavřeno pojištění odpovědnosti a vlastníkem, respektive provozovatelem Vozidla v tomto období byl žalovaný. V souladu s § 4 odst. 6 a 7 Zákona žalobkyně vyzvala dne 28. 3. 2024 žalovaného k úhradě Příspěvku ve výši 16 647 Kč. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 Zákona - těchto bylo celkem , hodnota, - a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s § 2 vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., která Zákon provádí (dále jen „Vyhláška“). V tomto případě denní sazba pro Vozidlo dle Vyhlášky činí částku ve výši 93 Kč. Žalobkyni dále v souladu s § 4 odst. 4 Zákona vzniká nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na Příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a Vyhlášky, jejichž úhradu žalobkyně ve výzvě též požadovala. Součástí výzvy bylo v souladu s § 4 odst. 7 Zákona i poučení o právech a povinnostech adresáta včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na Příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok v soudním řízení. V souladu se zaslanou výzvou měl žalovaný dlužnou částku ve výši 16 647 Kč uhradit nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost výzvy nastala dne 11. 6. 2024. K datu splatnosti však žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Dlužný příspěvek je ve výši 16 647 Kč a dlužné náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 300 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho uhrazeno nebylo.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Dopisem ze dne 28. 3. 2024 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici z registru vozidel, vyplývá, že vozidlo, jehož je žalovaný provozovatelem/vlastníkem, nebylo v období od 1. 8. 2023 do 26. 1. 2024 pojištěno s tím, že předpis příspěvku za toto období činí 16 647 Kč (179 dní nepojištění vozidla s denní sazbou 93 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 60 dnů ode dne doručení výzvy (výzva ze dne 28. 3. 2024). Žalovaný byl opětovně vyzýván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu dopisem ze dne 3. 7. 2024 (citovaný dopis). Dopisem ze dne 2. 8. 2024 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu za shora uvedené období (předžalobní upomínka ze dne 2. 8. 2024, podací lístek).6. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žaloba na zaplacení částky 16 647 Kč s příslušenstvím byla podána po právu.7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byl povinen dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalovaném, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátil. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalovaného v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v období od 1. 8. 2023 do 26. 1. 2024 svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení Zákona (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) splnil. Žalobkyně v souladu se Zákonem vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a o úhradu jej rovněž upomínala. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v žalobkyní stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnil či že by prokázal, že na jeho straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 Zákona uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 16 947 Kč, která sestává z částky 16 647 Kč jakožto zákonného příspěvku nepojištěných vozidel (§ 4 odst. 1 Zákona, § 2 odst. 1 písm. i/ vyhlášky č. 205/1999 Sb.) a z částky 300 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 Zákona, § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z dlužného příspěvku nepojištěných vozidel úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 452 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná se standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Celkem tedy byla žalobkyni přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.