80 C 334/2025-16 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 952 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je právnickou osobou zapisovanou do obchodního rejstříku zřízenou na základě § 18 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v platném znění (dále jen „Zákon“), jakožto profesní organizace pojistitelů. Ust. § 1 odst. 2 Zákona stanoví povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel po celou dobu, kdy je vozidlo v tomto registru zapsáno, vyjma zákonem stanovených výjimek. Provozovat pak vozidlo na pozemní komunikaci může pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, je pojištěna. V případě, že dojde k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 Zákona, vzniká žalobkyni nárok na příspěvek dle § 4 odst. 1 Zákona (dále jen „Příspěvek“). Příspěvek jsou povinni uhradit společně a nerozdílně vlastník a provozovatel vozidla, a to za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 Zákona. Na základě porovnání údajů o vzniku, změně a zániku pojištění od jednotlivých pojistitelů a údajů zapsaných v registru silničních vozidel postupem dle § 15 Zákona žalobkyně zjistila, že k registrovanému vozidlu SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , druh vozidla: nákladní automobil do 3,5 t, číslo technického průkazu: , IBAN, (dále jen „Vozidlo“), nebylo v období od 15. 8. 2023 do 12. 2. 2024 uzavřeno pojištění odpovědnosti a vlastníkem, respektive provozovatelem Vozidla v tomto období byla žalovaná. V souladu s § 4 odst. 6 a 7 Zákona žalobkyně vyzvala dne 4. 4. 2024 žalovanou k úhradě Příspěvku ve výši 15 652 Kč. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 Zákona - těchto bylo celkem 182 - a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s § 2 vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., která Zákon provádí (dále jen „Vyhláška“). V tomto případě denní sazba pro Vozidlo dle Vyhlášky činí částku ve výši 86 Kč. Žalobkyni dále v souladu s § 4 odst. 4 Zákona vzniká nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na Příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a Vyhlášky, jejichž úhradu žalobkyně ve výzvě též požadovala. Součástí výzvy bylo v souladu s § 4 odst. 7 Zákona i poučení o právech a povinnostech adresáta včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na Příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok v soudním řízení. V souladu se zaslanou výzvou měla žalovaná dlužnou částku ve výši 15 652 Kč uhradit nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost výzvy nastala dne 18. 6. 2024. K datu splatnosti však žalovaná dlužnou částku řádně a včas neuhradila. Dlužný příspěvek je ve výši 15 652 Kč a dlužné náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 300 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak ničeho uhrazeno nebylo.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Dopisem ze dne 4. 4. 2024 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu , právnická osoba, s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici z registru vozidel, vyplývá, že vozidlo, jehož je žalovaná provozovatelem/vlastníkem, nebylo v období od 15. 8. 2023 do 12. 2. 2024 pojištěno s tím, že předpis příspěvku za toto období činí 15 652 Kč (182 dní nepojištění vozidla s denní sazbou 86 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 60 dnů ode dne doručení výzvy (výzva ze dne 4. 4. 2024). Žalovaná byla opětovně vyzývána žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu dopisem ze dne 11. 7. 2024 (citovaný dopis). Dopisem ze dne 2. 9. 2024 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu za shora uvedené období (předžalobní upomínka ze dne 2. 9. 2024, podací lístek).6. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žaloba na zaplacení částky 15 952 Kč s příslušenstvím byla podána po právu.7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byla povinna dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalované, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátila. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaná byla v řízení zcela nečinná. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalované v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v období od 15. 8. 2023 do 12. 2. 2024 svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení Zákona (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) splnila. Žalobkyně v souladu se Zákonem vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a o úhradu ji rovněž upomínala. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v žalobkyní stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnil či že by prokázala, že na její straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 Zákona uložil žalované povinnost k úhradě částky 15 952 Kč, která sestává z částky 15 652 Kč jakožto zákonného příspěvku nepojištěných vozidel (§ 4 odst. 1 Zákona, § 2 odst. 1 písm. o/ vyhlášky č. 205/1999 Sb.) a z částky 300 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 Zákona, § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z dlužného příspěvku nepojištěných vozidel úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 452 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.