9 C 197/2024-86 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení náhrady škody 1 000 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, cestoval autobusem č. , hodnota, provozovaným žalovanou, když touto linkou jezdil téměř každodenně do zaměstnání, a při vystupování na zastávce , Anonymizováno, byl slovně napaden zaměstnancem žalované – řidičem autobusu panem , jméno FO, . Žalobce následně z autobusu vystoupil, , Anonymizováno, vstoupil do vozovky a domnívaje se, že je na přechodu pro chodce si chtěl vyfotit číslo autobusu spolu s jeho řidičem, aby si mohl na jeho nepatřičné jednání stěžovat přímo žalované. Řidič autobusu ale bez jakéhokoliv upozornění na žalobce několikrát (nejméně čtyřikrát) autobusem najel, přičemž došlo k opakovanému fyzickému kontaktu autobusu se žalobcem a žalobce byl autobusem vytlačen nejprve na přechod pro chodce a následně i z přechodu pro chodce. V důsledku toho byl žalobce nucen ustoupit z přechodu pro chodce do prostoru ochranného ostrůvku uprostřed vozovky, který je však technicky řešen pouze vodorovným dopravním značením, nikoliv z hlediska ochrany chodců bezpečnějším umístěním nad úroveň vozovky, a autobus řízený zaměstnancem žalované následně odjel. Tuto událost žalobce následně oznámil Policii ČR, která zajistila videozáznamy z tohoto incidentu a předvolala řidiče k podání vysvětlení. V důsledku popsané události vznikla žalobci nemajetková újma spočívající v , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobci po incidentu propukly , Anonymizováno, . V důsledku těchto potíží trpěl žalobce velkou únavou, která se projevila , Anonymizováno, . Z obav ze způsobení chyb měl žalobce potřebu po sobě vše několikrát kontrolovat. U žalobce se projevil strach z používání MHD, kdy při cestě cítil , Anonymizováno, nebyl schopen , Anonymizováno, na , Anonymizováno, , a musel tak vystupovat , Anonymizováno, a zbytek cesty dojít pěšky. , citlivý osobní údaj, . V návaznosti na tyto obtíže si nechal žalobce vypracovat znalecký posudek soudní znalkyní , tituly před jménem, Et , tituly před jménem, , jméno FO, , podle kterého se , Anonymizováno, porucha projevila po , Anonymizováno, s řidičem autobusu dne , datum, . Žalobce v důsledku zásadního a dlouhotrvajícího zásahu do svého osobního života vyčíslil svou nemajetkovou újmu na 1 000 000 Kč, což je dle jeho názoru minimální částka, kterou je možné kompenzovat jím prožívané , podezřelý výraz, útrapy, psychickou i fyzickou bolest. Žalobce zaslal žalované dne , datum, výzvu k úhradě náhrady nemajetkové újmy, která však žalovanou uhrazena nebyla.2. Žalovaná podáním ze dne , datum, navrhla žalobu zamítnout a žalované přiznat náhradu nákladů řízení. Žalovaná ve svém podání argumentovala tím, že poté, co dne , datum, obdržela výzvu žalobce, oznámila tuto skutečnost svému smluvnímu pojistiteli, společnosti , Jméno žalované B, a požádala žalobce o zaslání všech podkladů, včetně znaleckého posudku. Žalované nebyly žalobcem žádné listiny vyjma znaleckého posudku poskytnuty. Žalovaná má za to, že z žádné listiny předložené žalobcem nevyplývá, z jakého důvodu je požadována právě částka 1 000 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že již nemá k dispozici videozáznam z incidentu, ale zjistila, že proti jeho zaměstnanci je vedeno přestupkové řízení. Vzhledem k tomu, že věc nebylo možné řešit jako dopravní nehodu, žalovaná preventivně nahlásila škodní událost , právnická osoba, , a to z titulu obecné odpovědnosti za škodu. K incidentu žalovaná uvedla, že primární příčinou škody je pochybení žalobce, který vstoupil před autobus a následně se zastavil na přechodu pro chodce. Tímto se žalobce dopustil protiprávního jednání a přestupku ve smyslu § 54 odst. 3, ve spojení s § 125c, odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu pozemních komunikací. Podle žalované je notoricky známo, že autobus jezdí podle jízdního řádu a poté, co cestující opustí autobus, se vůz hned rozjede. Pokud žalobce vstoupil před autobus a následně se zastavil na přechodu pro chodce, mohl alespoň předpokládat, že může dojít ke škodě. Žalovaná je toho názoru, že příčinou duševních útrap je tak pochybení žalobce. Z videozáznamu navíc dle žalované plyne, že ke kontaktu nedošlo, respektive není patrný kontakt autobusu s žalobcem. V případě, že k tomuto tvrzení soud nepřihlédne, žalovaná z opatrnosti namítá velkou míru spoluzavinění žalobce. Dle žalované žalobce nijak neprokazuje rozsah způsobené škody ani z čeho se tento nárok sestává. Podle názoru žalované též nelze vycházet ze znaleckého posudku, jelikož tento vychází pouze z lékařských zpráv datovaných po incidentu.3. V replice ze dne , datum, žalobce uvedl, že je pravdou, že žalované zaslal pouze znalecký posudek, a že mu neplyne žádná zákonná povinnost zaslat žalované další listiny, zvlášť když žalovaná musí sama disponovat videozáznamy, které poskytovala Policii ČR. K tvrzení žalované, že primární příčinou škody je pochybení žalobce uvedl, že pokud by na přechod pro chodce nevstoupil, nebyl by schopen zjistit číslo autobusu a zadokumentovat řidiče, čímž by se připravil o jakoukoliv možnost podat na řidiče stížnost. Nelze tak souhlasit s tím, že by žalobce neměl právo vstoupit na přechod pro chodce a měl by se tím dopustit přestupku. Žalobce se na přechodu zastavil za zcela legitimním důvodem, a to pořízení podkladů pro jednání se zaměstnavatelem řidiče. Dle žalobce to byl právě řidič autobusu, který se dopustil protiprávního jednání. Žalobce nikdy nebyl uznán vinným ze spáchání přestupku, ani s ním v tomto ohledu nebylo vedeno přestupkové řízení. Dále žalobce sporoval žalovanou uvedenou notorietu ohledně neprodleného odjezdu autobusu po vystoupení cestujících s tím, že autobus nemá, na rozdíl od tramvaje přednost na přechodu pro chodce. Neexistuje ani žádný předpis, který by umožňoval řidiči autobusu ohrožovat chodce na přechodu. Žalobce neakceptuje závěr žalované, že příčinou vzniku duševních útrap je pochybení žalobce, jelikož pochybení a protiprávního jednání se dopustil právě zaměstnanec žalované, a jednalo se o zcela úmyslné jednání ze strany tohoto zaměstnance. Nad rámec toho žalobce uvádí, že řidič porušil též § 47 odst. 2 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdy neprodleně po tom, co došlo k dopravní nehodě nezastavil. Zpochybnění závěrů znaleckého posudku žalobce nepřipouští. Poukázal dále na to, že žalovaná se navenek tváří jako společnost, která nese určité hodnoty, ale opak je pravdou.4. Žalovaná v replice ze dne , datum, poukázala na to, že důkazní břemeno ve věci práva na náhradu škody leží na žalobci. Dle názoru žalované se žalobce snaží zcela účelově přenést důkazní břemeno na žalovanou, když uvádí, že je jeho problémem, že nemá k dispozici kamerový záznam. K tomu žalovaná dodává, že k tvrzené události mělo dojít , datum, a první výzva od žalobce byla žalované doručena , datum, , tedy s ročním odstupem. Žalovaná vyvrátila, že by nebyl žalobce schopen zjistit číslo autobusu a jiné skutečnosti, aby mohl věc nahlásit na Policii ČR. Poukazuje na to, že není adekvátní reakcí žalobce, když ve snaze zajistit fotodokumentaci vstoupí do vozovky a omezí řidiče v jízdě, neboť žalobce nekonal v zájmu ochrany svých práv, jelikož k identifikaci autobusu by stačila i boční fotografie, případně fotografie zadní části. Žalobce však omezil řidiče žalované v plnění svých pracovních povinností a též ostatní cestující, když se je snažil vyfotit a omezil je též v jejich právech na bezpečnou, rychlou a komfortní jízdu hromadnou dopravou. Dle žalované její zaměstnanec nejednal úmyslně, neboť plnil své pracovní povinnosti (zejména jízdní řád) a nebyl povinen zastavovat, jak zcela záměrně tvrdí žalobce, neboť k žádné dopravní nehodě nedošlo a řidič žalobce nijak nezranil, což plyne i z videozáznamu.5. Podáním ze dne , datum, vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalované – , Jméno žalované B, , IČO , IČO žalované B, , sídlem , adresa, . Vedlejší účastník se k obsahu žaloby vyjádřil tak, že neuznává nároky v žalobě, a to ani částečně. Připojil se k vyjádření žalované a zdůraznil, že žalobce své nároky nijak neprokázal. Poukázal na to, že nebylo prokázáno, že by došlo k fyzickému kontaktu žalobce s autobusem. Vedlejší účastník dále má za to, že není prokázána příčinná souvislost tvrzené újmy s předmětným incidentem, jakož není ani prokázán rozsah případné újmy, neboť není zřejmé, jak žalobce došel k částce 1 000 000 Kč. Podle vedlejšího účastníka je výše požadované škody zcela neadekvátní ve vztahu k intenzitě zásahu do práv žalobce. Vedlejší účastník též spatřuje podstatný podíl žalobce na vzniku incidentu, jelikož tento bránil autobusu v rozjezdu a měl neprodleně opustit přechod pro chodce, neboť dle zákona se na něm neměl zdržovat. Podotkl, že osoba řidiče by byla zjistitelná i bez toho, aby žalobce bránil autobusu v rozjezdu.6. Ve věci proběhla ústní jednání v termínech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .7. U jednání konaného dne , datum, žalovaná poukázala na skutečno