98 C 258/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce podal žalobu na zaplacení, protože dne , datum, , na zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky. Žalobu zdůvodnil tak, že dne , datum, uzavřel původní věřitel se žalovaným Smlouvu o osobní kreditní kartě, dle které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve formě úvěrového limitu v částce , částka, , a dohodli se, že úvěr bude čerpán prostřednictvím kreditní karty, takže platební operace byly na vrub kartového úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, do výše shora uvedeného úvěrového limitu. Žalovaný si kartu převzala a čerpal poprvé prostřednictvím kreditní karty dne , datum, částku ve výši , částka, , současně se žalovaný zavázal, že bude splácet úvěrované peněžní prostředky měsíční splátkou ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaný se však následně dostal do prodlení s úhradou splatných závazků vůči původnímu věřiteli, proto původní věřitel odstoupil dopisem ze dne , datum, a dne , datum, byl žalovanému vystaven a zaslán zesplatňující výpis z účtu ke kreditní kartě, jímž byl vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovanému byla ke dni , datum, vyčíslena dlužná jistina (tj. čerpaná a nevrácená částka úvěru) ve výši , částka, , dlužný úrok z úvěru ve výši , částka, se sazbou 21,90 % vždy z aktuální čerpané výše jistiny, byl vyčíslen úrok z prodlení v celkové výši , částka, a za služby spojené s úvěrem což bylo , částka, , které jsou tvořeny poplatky. Původní věřitel postoupil souzenou pohledávku věřiteli smlouvou.2. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, na usnesení soudu s výzvou pak žádný z účastníků již nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (Ústavní soud sp.zn. I. ÚS 3962/19).3. Banka se žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o kreditní kartě, když žalovaný ve smlouvě pak uvedl i rodné číslo, číslo průkazu k povolení pobytu, když se dohodli, že žalovaný může čerpat úvěr z této karty do , částka, , a bude jej splácet 1/20 z čerpané částky ze svého účtu u banky, když součástí byly VOP banky, žalobce dle výpisu z účtu žalovaného poskytl žalovanému ke dni , datum, 34 205, , částka, a dne , datum, od smlouvy Banka dopisem odstoupila. Takto provedené dokazování soud již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili. Dodatkem ke smlouvě o postoupení ze dne , datum, byla pohledávka vůči žalovanému postoupena bankou na žalovaného Po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto:4. Podle obsahu žaloby se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky z titulu práva splatného úvěru (§ 2395 OZ), a to podle smlouvy, podle které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úročený úvěr, resp. žalovaný sám revolvingový úvěr čerpal, takže právní předchůdce se zachoval správně, když poté co mu úvěr není ani ke dni rozhodnutí soudu vrácen, tak požaduje jeho zaplacení podanou žalobou. Protože právní předchůdce žalobce své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně splnil, ale žalovaný nikoliv, tak žalovaný nyní žalobci také dluží celý, dosud nesplacený úvěr. V řízení naopak ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku dle shora citované smlouvy zaplatil, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný., právnická osoba, neplnění smluvních ujednání žalovaným, žalobce požaduje z této žalované částky i zákonný úrok z prodlení (§ 1970, § 1958 OZ) z dlužné částky, když počátek prodlení je žalobou stanoven po dni splatnosti. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšnému žalobci (ve větší částí žalovaného nároku) soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Dále žalobci přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby vč. fixních nákladů za tyto úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby), vše s 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od , datum, , neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť samotný a zjevný fakt soustavně vysoké inflace celé poslední tři roky a obecně, celonárodně vnímaný fakt zvýšení cen věcí běžné potřeby pro domácnosti, je jen obecným faktem, který bez zjištění zcela konkrétních okolností na straně žalovaného nemůžou vést k prodloužení této lhůty (Městský soud v Praze sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Žalovaný ničeho v tomto ohledu netvrdil, takže soud v souladu s jmenovaným judikaturním závěrem, uzavřel jak shora.