15 C 276/2025-30 – Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 11. 9. 2025 se žalobkyně domáhala vyloučení věcí uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí z exekuce vedené , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem , adresa, , sp. zn.: , spisová značka, , proti povinnému , jméno FO, , bytem , adresa, , k uspokojení pohledávky žalované. V žalobě žalobkyně uvedla, že věci uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí byly do soupisu movitých věcí ze dne 19. 6. 2025 zařazeny neprávem, neboť nejsou ve vlastnictví povinného , jméno FO, , ale žalobkyně. Žalobkyně se proto podle § 68 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, obrátila na pověřeného soudního exekutora s návrhem na vyškrtnutí těchto movitých věcí z exekuce. Návrh žalobkyně byl usnesením ze dne 4. 8. 2025, č. j.: , spisová značka, , zamítnut. Žalobkyně se proto domáhá vyloučení věcí uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí z exekuce dle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Dne 19. 6. 2025 byl na základě exekučního příkazu proveden na adrese , adresa, soupis movitých věcí, do kterého byly mj. zařazeny tyto movité věci: položka č. 8: obývací stěna hnědá, 1 ks; položka č. 12: sedačka rohová béžová, 1ks; položka č. 21: komoda hnědá, 1 ks. Jak z listinných důkazů, tj. z čestného prohlášení jednatele žalobkyně, povinného , jméno FO, , a z faktury o koupi kancelářského nábytku č. , Anonymizováno, ze dne 30. 11. 2016, vyplývá, vlastnické právo k movitým věcem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí svědčí žalobkyni, nikoli povinnému.Soud na základě závěru o skutkovém stavu věc právně posoudil takto:Podle § 267 o. s. ř. lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.Cit. ustanovení představuje ochranu práv třetích osob při výkonu rozhodnutí: platí totiž, že výkonem rozhodnutí je možno postihnout pouze ty věci, které náležejí povinnému (ŠTEVČEK, M. Komentář k § 267. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář. ASPI: Wolters Kluwer). Je-li porušeno právo třetí osoby tím, že neprávem dojde k postižení jejího majetku, může se bránit tzv. excindační žalobou dle § 267 o. s. ř. Aktivní legitimace náleží tomu, kdo tvrdí, že jeho právo bylo výkonem rozhodnutí porušeno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 20 Cdo 1977/2009; 20 Cdo 339/2012; 30 Cdo 3104/2013).Soud má za to, že žaloba byla žalobkyní podána po právu. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že věci uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí jsou v jejím vlastnictví, a to již od roku 2016. Výkonem rozhodnutí tak byl postižen i ten majetek, který se neměl stát zdrojem pro uspokojení oprávněného. Soud proto žalobě vyhověl a žalobkyní navržené movité věci z exekuce vyloučil (výrok ad I).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. Přestože byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, žalovaná, která v původním exekučním řízení vystupuje v pozici oprávněné, vznik sporu nezavinila, neboť věci uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí byly do soupisu movitých věcí zařazeny exekutorem. V souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR, podle které v takové situaci nelze odpovědnost za vznik sporu přičítat oprávněnému z exekuce (srov. např. nález ÚS ze dne 9. 6. 2009, III. ÚS 292/07), proto soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal (výrok ad II).