15 C 73/2026-20 – Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 3. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 76 234 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 15. 11. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % ročně splácet celkem 48 měsíců, a to v měsíčních splátkách, z nichž výše každé měla činit 3 585 Kč. Splatnost každé splátky byla sjednána k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2023. Protože žalovaná ze smlouvy řádně a včas neplnila, domáhá se žalobkyně zaplacení částky v celkové výši 76 234 Kč s příslušenstvím, která sestává z nesplacené části úvěru, společně se smluvními a zákonnými úroky, jakož i smluvními pokutami a náhradami nákladů vzniklými v souvislosti s prodlením žalované.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.K jednání nařízenému na den 21. 7. 2026 se řádně předvolaná žalovaná nedostavila a soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v její nepřítomnostiNa základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Dne 15. 11. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % ročně splácet celkem 48 měsíců, a to v měsíčních splátkách, z nichž výše každé měla činit 3 585 Kč. Splatnost každé splátky byla sjednána k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2023. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena mj. na základě dokladů a informací získaných od žalované. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Dosud bylo žalovanou uhrazeno patnáct částek ve výši 3 585 Kč, tj. žalovanou byla žalobkyni uhrazena částka 53 775 Kč.Žalovaná zbývající částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 2. 2026, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala.Žalobkyně proto nárokuje nesplacenou část úvěru, spolu se smluvními a zákonnými úroky, smluvními pokutami a náhradami nákladů.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 76 234 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen zčásti. Soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 66,27 % ročně. Z výpisu systému ARAD dostupném na webu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v listopadu 2023, činil úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami průměrně 9,27 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje více než 7násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke spotřebitelským úvěrům. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. Jelikož se jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 6 225 Kč, tj. rozdíl mezi poskytnutou výší úvěru a již splacenou částí úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke konci patnáctidenní lhůty vymezené předžalobní výzvou ze dne 9. 2. 2026 (výrok ad I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok ad II).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná a žalované v řízení žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III).