80 C 309/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 45 315 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), která byla uzavřena dne 12. 12. 2024 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.kimbi.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti úvěru. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje. Žalovaný byl seznámen s podmínkami, právy, povinnostmi i sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. Žalovaný vyjádřil souhlas s návrhem Smlouvy pomocí verifikačního SMS kódu, který mu byl zaslán; poté právní předchůdkyně žalobkyně návrh odsouhlasila, o čemž žalovaného informovala na jeho telefonním čísle a e-mailu. Úvěruschopnost dlužníka byla zkoumána a vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, dále lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, jakož i z dlužnických registrů; ohledně lustrace v uvedených databázích žalobkyně již nedisponuje příslušnou dokumentací, stejně jako nedisponuje dokumentací o tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný dle odst. 3.2.1. obchodních podmínek prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě a není si též vědom, že by byl evidován v některé z databází dlužníků či databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí nebo v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Též prohlásil, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu Smlouvy za prokázaný, domáhá se vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté platby, tedy platby ve výši 20 000 Kč ze dne 19. 4. 2024. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ze strany právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl.2. Žalobkyně byla vyzvána usnesením ze dne 7. 11. 2025, č. j. 80 C 309/2025-14, ohledně doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného; žalobkyně byla též vyzvána, aby tato svá tvrzení doložila. Podáním ze dne 5. 12. 2025 žalobkyně zopakovala tvrzení uvedená v žalobě, tedy že prověřovala informace z dlužnických registrů a veřejně dostupných databází; na základě této lustrace a prohlášení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splácet.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K jednání dne 25. 2. 2026 se nedostavil právní zástupce žalobkyně, svoji neúčast omluvil a souhlasil, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. K jednání se bez omluvy nedostavil ani žalovaný. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:6. Dne 19. 4. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník Smlouvu o revolvingovém úvěru , hodnota, , kterou žalovaný získal možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše 20 000 Kč. Součást smlouvy tvořil Sazebník a Obchodní podmínky. Datum prvního čerpání bylo stanoveno na 19. 4. 2024, strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 200 % ročně, RPSN činilo 537,20 % (Smlouva o revolvingovém úvěru , hodnota, , Obchodní podmínky , právnická osoba, pro produkt , Anonymizováno, ).7. Z bankovního účtu žalobkyně odešla dne 19. 4. 2024 platba ve výši 20 000 Kč na číslo účtu , č. účtu, (Výpis z běžného účtu, , právnická osoba, ). Soud učinil ve smyslu § 128 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) dotaz na společnost , právnická osoba, . a z poskytnuté odpovědi ověřil, že žalovaný obdržel na svůj účet č. , č. účtu, částku ve výši 20 000 Kč (Sdělení , Anonymizováno, ze dne 2. 1. 2026 na č. l. 21).8. Dopisem ze dne 7. 12. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 45 459 Kč, zahrnující i smluvní pokutu ve výši 94 Kč a poplatky za upomínku ve výši 50 Kč (Poslední možnost dohody na úhradě ze dne 7. 12. 2024)9. Pohledávka za žalovaným ve výši 45 315 Kč byla převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postupní smlouvou ze dne 12. 12. 2024; v příloze je pohledávka za žalovaným evidována pod referenčním číslem , hodnota, (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, Dodatek č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze stejného data, výňatek z Přílohy ke Smlouvě o postoupení pohledávek).10. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2025 (citovaný dopis).11. Právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025 k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 42 023 Kč, která zahrnuje kromě dlužné jistiny ve výši 34 183 Kč i náklady právního zastoupení ve výši 7 840 Kč (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025, podací lístek).12. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky ve výši 45 315 Kč s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.13. Dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Dle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Dle § 2291 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 4. 2024 uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky ve výši 200 % ročně, přičemž RPSN činilo 537,20 % ročně.18. Soud se v daném případě, s ohledem na sjednanou výši úroku za poskytnutí finančních prostředků, zabýval otázkou platnosti předmětné smlouvy o úvěru.19. V posuzované věci byla mezi účastníky ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 200 % ročně. V měsíci dubnu 2024, kdy byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, dle veřejně dostupné databáze ARAD České národní banky činil úrok u bankami poskytovaných kontokorentních úvěrů, které soud považuje jako typ úvěrů, u který je statistika ČNB zveřejňována, jako nejbližší pro porovnání s revolvingovými úvěry, průměrně 20,18 % ročně a úroková sazba pro spotřebitelské úvěry vyjma kontokorentních úvěrů a kreditních karet 8,71 % ročně. Sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 200 % ročně tedy dosahuje více než devítinásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke kontokorentním úvěrům, 22násobku v poměru k úvěrům na spotřebu obecně (bez kontokorentních úvěrů a kreditních karet). Celkové náklady vyjádřené skrze RPSN pak dosahují ještě dvouapůlnásobku sjednané úrokové sazby. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Ke stejnému závěru došel i Finanční arbitr ve svém nálezu ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. FA/SU/707/2016, kdy dovodil, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Soudu náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si žalobkyně a žalovaný ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 200 % ročně a tato výše úroku z úvěru dosahuje více než devítinásobku průměrné úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru (dle statistiky České národní banky), dospěl soud k závěru, že takové ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 588 o. z.). Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech (úvěrujícím byla nebankovní společnost a spor se týkal úvěrových smluv,