9 C 26/2026-16 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 659 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel s žalovaným dne 22. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 13 600 Kč. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a před poskytnutím úvěru původní věřitel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl upomínán upomínkou ze dne 21. 3. 2025, kdy byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky. Pohledávka ve výši 16 659 Kč se sestává z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 969 Kč a smluvního úroku ve výši 6 690 Kč, splatných nejpozději dne 21. 3. 2025. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni dle smlouvy o postoupení ze dne 12. 12. 2024. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne 16. 4. 2025.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v rámci podaného návrhu, a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Soud z listin předložených k důkazu žalobkyní zjistil, že původní věřitel společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 22. 7. 2024. Celková výše úvěru byla stanovena na 8 000 Kč a výplata byla provedena převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný byl povinen platit splátky ve výši 1 715 Kč, zápůjční úroková sazba činila 200 % ročně, RPSN 537 %. Dne 23. 7. 2021 původní věřitel a žalovaný uzavřeli dodatek č. , hodnota, ke smlouvě l revolvingovém úvěru , Anonymizováno, , kdy se dohodli, že celková výše úvěru činí 10 000 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o revolvingovém úvěru, obchodní podmínky , právnická osoba, ). Žalovaný čerpal dne 22. 7. 2024 částku 8 000 Kč, dne 23. 7. 2024 částku 2 000 Kč, dne 17. 8. 2024 částku 800 Kč, dne 19. 9. 2024 částku 1 100 Kč, dne 21. 10. 2024 částku 1 100 Kč, dne 26. 11. 2024 částku 600 Kč, celkem 13 600 Kč (výpis z běžného účtu). Žalovanému celkem byla vyplacena částka 13 600 Kč ve výše uvedených platbách a žalovaný uhradil dne 14. 8. 2024 částku 2 133 Kč, dne 10. 9. 2024 částku 2 493 Kč, dne 9. 10. 2024 částku 2 631 Kč a dne 17. 11. 2024 částku 2 668 Kč, celkem 9 925 Kč (potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ). Žalovaný byl upomínán o úhradu splátek (upomínka ze dne 21. 1. 2025, opakovaná výzva k úhradě ze dne 18. 2. 2025). Původní věřitel žalovaného upomínkou ze dne 21. 3. 2025 vyzval k okamžité úhradě částky 16 852 Kč (poslední možnost dohody na úhradě ze dne 21. 3. 2025). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 16. 4. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby byla žalovanému rovněž zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2025 (předžalobní upomínka, podací lístek).5. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).6. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. V posuzované věci vzal soud za prokázané, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr 13 600 Kč s úrokovou sazbou 200 % ročně, žalovaný úvěr v uvedený výši čerpal a na jeho splacení uhradil částku 9 925 Kč.8. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda se ujednaná výše úroků 200 % ročně nepříčí dobrým mravům a nečiní tak právní jednání neplatným.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , dle kterého „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“.12. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, a , spisová značka, , kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené výši úroku se příčí dobrým mravům, a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o. z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy, a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.13. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti pohybovaly cca 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných občanům bankami pohybovala v rozmezí 15–30 %. Ujednání o úroku ve výši 200 % ročně je tak dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.14. Soud dále uzavřel, že není možné přistoupit ani k posouzení právního jednání původního věřitele jako neplatného pouze v části. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové částky právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, jde-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, dospěl k závěru, že „vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možnost od neplatné části oddělit, či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o. z. včas (C. H. Beck 2014, Občanský zákoník, I. Obecná část § 1 až 654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat“. Právní jednání, tedy smlouva o úvěru je tak v souladu s ustanovením § 588 o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. (argumentum à contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že původní věřitel jako profesionál na trhu na poskytování nebankovních úvěrů založil svoje podnikání na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěru, kdy jeho klienty byly převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.15. V dané věci žalobkyně požaduje zaplacení částky 16 659 Kč s tím, že tato se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 969 Kč a smluvního úroku ve výši 6 690 Kč. Soud se tedy dál zabýval otázkou, jakou částku by měl žalovaný žalobkyni zaplatit.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, kte