98 C 18/2026-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení žalované částky a náhrady nákladů řízení s odůvodněním že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, ze kterého žalovaný vyčerpal , částka, , avšak žalovaný právnímu předchůdci vrátil dosud jen splátky po , částka, , když úvěr byl celý zesplatněn dne , datum, .2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na výzvu usnesením nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (Ústavní soud sp.zn. I. ÚS 3962/19).4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Dne , datum, právní předchůdce zaslal žalovanému na jeho bankovní účet částku , částka, a od žalovaného obdržel dne , datum, částku , částka, (což má soud prokázané výpisem z bankovního účtu právního předchůdce věřitele), když celkový dluh byl podle úvěrové bilance ke dni , datum, ve výši , částka, , a úvěrová smlouva nebyla žalovaným podepsána vůbec, protože poznámka o elektronickém podpisu patří jen věřiteli.6. Po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba není důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto:7. Jestliže smlouva o úvěru nevznikla, ale soud přitom jasně zjistil, že právní předchůdce žalobce skutečně zaslal na bankovní účet žalovaného , částka, , tak se soud povinně zabýval tím, zda nejedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (Nejvyšší soud sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, ). Za takové situace je třeba vyjít z judikaturních závěrů, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, s tím, že ji žalovanému předal, tak jeho tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání této částky, na žalovaném leží v této situaci důkazní břemeno ohledně existence právního důvodu, na základě, něhož si smí převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou proto v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (Nejvyšší soud sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). U provedené platby , částka, z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalovaného, na kterou žalovaný převedl zpět jen , částka, , tak žalovaný nejen že neprokázal důvod, proč by si peníze mohl ponechat a nevracet je žalobci, ale dokonce ani nic v tomto smyslu netvrdil, takže závěr o tom, že skutková podstata bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu je ohledně žalovaného naplněna – je jediný správný, protože jiný prostě z řízení nevyplývá. I když se žalobce mohl domáhat částky vyšší – , částka, , tak to neučinil a soud mu v takovém případě může přiznat, jen to, čeho se domáhá (§ 153 o.s.ř.).8. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1958, 1082 odst. 1 OZ) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení je vázána na výzvu věřitele, takže dlužník je povinen splnit dluh až prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V souzené věci soud považoval za takovou výzvu, až předžalobní výzva ze dne , datum, doručené žalovanému dne , datum, (§ 570 OZ - tzv. teorii dojití, tedy že sférou dispozice adresáta lze rozumět všechny body, které adresát potencionálně ovládá, a jestliže tak neučiní, pak je to rozhodnutí, které jde jen k jeho tíži, § 573 OZ, který dobru doručení poštou fixuje na tři dny). Takže, žalobce stanovil v žalobě počátek prodlení na den , datum, , který ovšem předcházel lhůtě sedmi dnů ode dne doručení prokázané výzvy k zaplacení - kterou určil ve své výzvě, a proto nedůvodně žalované úroky z prodlení soud zamítl.9. Z těchto důvodů soudu nezbylo než rozhodnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšnému žalobci (ve větší částí žalovaného nároku) soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Dále žalobci přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby vč. fixních nákladů za tyto úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby), vše včetně 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od , datum, , neboť žalobce podal svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobce podává v obdobných věcech téže žalobce opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť samotný a zjevný fakt soustavně vysoké inflace celé poslední tři roky a obecně, celonárodně vnímaný fakt zvýšení cen věcí běžné potřeby pro domácnosti, je jen obecným faktem, který bez zjištění zcela konkrétních okolností na straně žalovaného nemůžou vést k prodloužení této lhůty (Městský soud v Praze sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Žalovaný ničeho v tomto ohledu netvrdil, takže soud v souladu s jmenovaným judikaturním závěrem, uzavřel jak shora