21 C 55/2020 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (jistinu úvěru), náklady spojené s uplatněním této pohledávky ve výši [částka], dále částku [částka] (2x smluvní pokuta) a částku [částka] (poplatek za poskytnutí úvěru), to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou pomocí dálkových komunikačních prostředků. Úvěr měl být žalované poskytnut dne [datum] a splacen do [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne [datum] řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně ve své omluvě z jednání požádala, aby v případě, že se žalovaná k jednání bez omluvy nedostaví, soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Žalobkyně však přehlíží, že základní podmínkou pro vydání rozsudku pro zmeškání je, že se žalobce k prvnímu jednání dostaví, osobně či v zastoupení. Nadto, k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. 5. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že ji žalovaná dne [datum] požádala o spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Za tímto účelem provedla žalobkyně mimo jiné lustraci exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a registru INTRUM JUSTITIA - to vše s negativním výsledkem. Dále byl proveden propočet volných prostředků žalované ve vztahu k její schopnosti úvěr splácet, a to s kladným výsledkem. Totožnost žalované byla následně ověřena pomocí ověřovací platby ve výši [částka], kterou žalovaná zaslala žalobkyni ze svého bankovního účtu, a z kopie jejího občanského průkazu. Až poté byl úvěr žalované poskytnut. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná fakticky činila kroky popsané žalobkyní výše, tj. že si podala žádost o poskytnutí úvěru, poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu, zaslala žalované ověřovací platbu [částka] ze svého bankovního účtu (uvedené prokázáno zejména z přílohy C – sken OP klienta a přílohy D – potvrzení od [právnická osoba], o tom, že z účtu vedeného na jméno [celé jméno žalované] byl dne [datum] zaslána platba ve výši [částka] na účet žalobkyně). Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně na účet [celé jméno žalované], z něhož přišla ověřovací platba, dne [datum] zaslala částku [částka] (prokázáno přílohou E – potvrzením o provedení tuzemské platby vystavením [právnická osoba]). 7. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, nikoli však v písemné formě, kterou vyžaduje § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru (příloha B) není stranami podepsána vlastnoručně, ani zaručeným elektronickým podpisem. V její spodní části na místě pro podpis úvěrovaného (dlužníka) je uvedeno toliko„ DIGITÁLNĚ PODEPSÁNO v [obec] dne:“ a následně strojově„ [celé jméno žalované], rč: [číslo] datum: [datum] 8:43:54 IP adresa: 2001“. Smlouvu nelze„ podepsat“ toliko uvedením IP adresy, neboť ta nijak nezaručuje totožnost jednající osoby, takovýto způsob podpisu nenaplňuje znaky elektronického podpisu vyžadovaného právními předpisy České republiky ani Evropské unie, konkrétně § 561 odst. 1 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čl. 3 bodu 10, čl. 25, čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení„ eIDAS“), a § 5 až 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce. Jelikož smlouva nebyla podepsána (uzavření dohody mezi účastníky plyne z jiných skutkových okolností), není splněna písemná forma smlouvy, což má podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek, že krom vrácení jistiny může žalobkyně požadovat pouze úrok ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou, platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 8. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat úvěruschopnost žalované před tím, než jí byl spotřebitelský úvěr poskytnut (§ 86 a následující zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně splnění této povinnosti tvrdila, soudu k tomu však ničeho nedoložila.