11 C 143/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 354,16 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], s žalovanou dne 26. 9. 2017 uzavřel Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni v jediné splátce společně s poplatkem ve výši 2 650 Kč do 26. 10. 2017, sjednanou částku však neuhradila řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti úvěru ničeho neuhradila. Vzhledem k porušení povinností tak žalované vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, s účinností ke dni 24. 7. 2019, převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Žalovaná ani přes zaslání předžalobní výzvy žalobkyni ničeho neuhradila. 2. Žalobkyně se k výzvě soudu, aby doplnila svou žalobu, vyjádřila tak, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje a bere svou žalobu částečně zpět co do částky ve výši 5 004,16 Kč představující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok ve výši 2 650 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 354,16 Kč), když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. Na základě toho, že byly naplněny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení dle § 96 odst. 1 a 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. Dle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, není vyžadován souhlas ostatních účastníků se zpětvzetím. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná dne 26. 9. 2017 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], [anonymizováno] [adresa] (dále jen„ věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo]. Dle této smlouvy věřitel převedl na bankovní účet žalované celkem částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala věřiteli společně s poplatkem ve výši 2 650 Kč vrátit do 26. 10. 2017 (smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z účtu k převodu jistiny úvěru). Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, vzhledem k porušení povinností tak žalované vznikla povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch). Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně (předžalobní upomínka, podací arch). 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nicméně nebylo zjištěno prověření úvěruschopnosti žalované v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 25/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto tato smlouva není platná (§ 87 tohoto zákona). 7. S ohledem na to, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky bez odpovídajícího protiplnění, se však žalovaná obohatila bez spravedlivého důvodu ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle něhož ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Právní zástupce žalobkyně vzal v rozsahu týkajícím se příslušenství samotného úvěru (kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu) zpět, kdy požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy bezdůvodné obohacení podařilo prokázat, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 070,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 354,16 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč. 11. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst.1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobce.