11 C 250/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 044 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené přepravní smlouvy dne 13. 3. 2017 a dne 18. 6. 2020, neboť žalovaný dne 13. 3. 2017 v 08:11 hod. cestoval linkou tramvaje [číslo] dne 18. 6. 2020 v 16:45 linkou tramvaje [anonymizováno], přičemž se k výzvě pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný se dne 13. 3. 2017 a dne 18. 6. 2020 přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to na lince tramvaje [číslo] [číslo]. Na výzvu pověřené osoby se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), ve spojení s § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. 7. Ačkoliv se žalovaný dne 13. 3. 2017 a dne 18. 6. 2020 přepravoval prostředky veřejné dopravy provozovanými žalobkyní, a to na lince tramvaje [číslo] [číslo] na výzvu pověřené osoby dle § 18a zákona o silniční dopravě se neprokázal platným jízdním dokladem, ačkoliv k tomu byl povinen dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě. Vzhledem k tomu, že se žalovaný neprokázal platným dokladem a byl přepravován bez platné jízdenky, je považován za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem (§ 7 odst. 6 vyhlášky), a je tak povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení jízdného ve výši 20 Kč za přepravu dne 13. 3. 2017 dle tarifu [anonymizována dvě slova] [obec] pro přepravu cestujících platného od 1. 1. 2016 do 30. 3. 2017 a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]), [anonymizována dvě slova]) Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] [obec] platných od 11. 12. 2016 do 31. 3. 2017 a jízdného ve výši 24 Kč za přepravu dne 18. 6. 2020 dle tarifu [anonymizována dvě slova] [obec] pro přepravu cestujících platného od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]), [anonymizována dvě slova]) Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] [obec] platných od 1. 4. 2020 do 31. 12. 2020. 8. Jízdné a přirážka k jízdnému byly splatné do 15 dnů ode dne provedení přepravy, žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 26. 4. 2021, která byla žalovanému odeslána téhož dne. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, čímž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni jeho splatnosti. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady nákladů řízení advokátem nezastoupeného účastníka ve výši 200 Kč (100 Kč za každý ze dvou úkonů – předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.