11 C 273/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 10. 2021 domáhal, aby soud zrušil jeho vyživovací povinnost vůči žalované, která byla naposledy stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 11. 2016 [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ve výši 5 500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 1. 2016. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná, tedy jeho dcera, již dosáhla zletilosti a v květnu 2021 ukončila své středoškolské vzdělání úspěšným složením maturitní zkoušky. Žalovaná žalobci sdělila, že dne 1. 9. 2021 nastoupila do zaměstnání na základě pracovní smlouvy, kterou uzavřela na dobu neurčitou se [právnická osoba], s. r. o., [IČO]. Žalovaná je tedy objektivně schopna sama se živit a odpadl důvod, pro který by měl žalobce dále plnit svou vyživovací povinnost. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 26. 10. 2021 sdělila, že veškeré skutečnosti uvedené v žalobním návrhu žalobce jsou pravdivé a tímto je pokládá za nesporné. Vzhledem k tomu, že je schopna sama se živit, souhlasí s žalobním návrhem, aby soud zrušil žalobcovu vyživovací povinnost. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobce je otcem žalované a na základě rozhodnutí soudu jí byl povinen platit výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 1. 2016 (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 11. 2016 [anonymizována dvě slova] [číslo jednací]). Žalovaná v květnu 2021 složila úspěšně maturitní zkoušku a od 1. 9. 2021 je zaměstnaná [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], s níž uzavřela pracovní smlouvu na dobu neurčitou (shodnými tvrzeními účastníků). 5. Soud věc po právní stránce posoudil takto: Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti a možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění budoucnost platných dávek, nebo k plnění ve splátkách, je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek, nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná a do doby, kdy došlo ke změně poměrů. 6. Doba trvání vyživovací povinnosti je dána zásadně stavem odkázanosti dítěte na výživu ze strany svých rodičů. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá tak dlouho, dokud děti nejsou samy schopny se živit, tedy nejsou schopny samostatně uspokojovat všechny své potřeby. Trvání vyživovací povinnosti není limitováno dosažením zletilosti dítěte (což má význam z hlediska procesního), ani dovršením 26 let dítěte (dle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Dítě může nabýt schopnosti samostatně se živit i před dovršením 18 let, např. jestliže po absolvování učebního poměru najde odpovídající pracovní uplatnění anebo uzavře manželství a vznikne vyživovací povinnost mezi manžely. Ve věci zániku vyživovací povinnosti není nutné zahájit soudní řízení a vydat rozsudek o zrušení vyživovací povinnosti, neboť ta zaniká ex lege (ze zákona). Nicméně je-li mezi stranami sporné, zda vyživovací povinnost zanikla, a ke kterému dni, pak nezbude než se na soud obrátit. Rozsudek má deklaratorní charakter. 7. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil jeho vyživovací povinnost vůči žalované, která dosáhla zletilosti a jíž hradil výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně. Žalovaná nabyla zletilosti dne 1. 10. 2019, studium ukončila v květnu 2021 a od 1. 9. 2021 uzavřela pracovní smlouvu na dobu neurčitou; uvedené skutečnosti žalovaná sama potvrdila. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované tak zanikla od 1. 9. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná od 1. 9. 2021 již není odkázána na výživu žalobce, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku určil, že vyživovací povinnost žalobce k žalované se ruší, a to s účinností od 1. 9. 2021 do budoucna. 8. Spotřebované výživné se nevrací. 9. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.