11 C 36/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 12. 2020 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 1. 2017 do zaplacení z titulu Smlouvy [anonymizována dvě slova] [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne 27. 12. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], s. r. o., [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [anonymizována dvě slova] coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovanou dne 27. 12. 2016 Smlouvu [anonymizována dvě slova] [číslo] to prostřednictvím [anonymizováno] stránky [webová adresa]. Na základě této smlouvy poskytl žalované na její bankovní účet 6 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit [právnická osoba] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 0 Kč a v případě prodlení se splácením smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala zaplatit do 24. 1. 2017 (tj. do 28 dnů). [anonymizována dvě slova] dne 12. 7. 2019 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 7. 2019, v němž [anonymizována dvě slova] rovněž vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Navzdory tomu žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. K výzvě soudu žalobkyně dne 9. 8. 2021 sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 6. VIA SMS a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě [anonymizována dvě slova] poskytl žalované 6 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit do 24. 1. 2017. Vzhledem k tomu, že si strany za poskytnutí peněžních prostředků nesjednaly povinnost zaplatit úroky ani jinou úplatu, z hlediska obsahu jde o zápůjčku ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ze stejného důvodu se pak v řešeném případě neuplatní příslušná ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle jeho § 2 písm. c) se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta, neboť úplatnost půjčky nelze dovozovat z pouhé skutečnosti, že si smluvní strany sjednaly finanční sankci za porušení některé ze smluvních povinností. Nelze totiž ztotožňovat zaplacení sankce s úplatností půjčky (k tomu srov. rozsudek [název soudu] ze dne 30. 12. 2020, sp. zn. [spisová značka] a v něm citovanou judikaturu). 7. Žalovaná peněžitou zápůjčku ve sjednané lhůtě do 24. 1. 2017 nevrátila, čímž se následujícím dnem dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Žalobkyně, na kterou [anonymizována dvě slova] své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., má tak vedle dlužné částky nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Úrok z prodlení náleží žalobkyni od 25. 1. 2017 ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.