12 C 121/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 382,16 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 1. 10. 2014 Smlouvu [číslo], dne 17. 6. 2016 Smlouvu [číslo], dne 19. 6. 2016 Smlouvu [číslo], dne 19. 1. 2017 Smlouvu [číslo] a dne 23. 12. 2017 Smlouvu [číslo], o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, na jejichž základě se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny dle jednotlivých vyúčtování. Žalovaná své povinnosti neplnila, když neuhradila vyúčtování [číslo] za období od 4. 1. 2018 do 3. 2. 2018, splatné dne 22. 2. 2018 v částce 1 957 Kč (nárokováno 439,60 Kč), vyúčtování [číslo] za období od 4. 2. 2018 do 3. 3. 2018, splatné dne 22. 3. 2018 v částce 1 902 Kč (nárokováno 655,42 Kč) a vyúčtování [číslo] za období od 4. 3. 2018 do 3. 4. 2018, splatné dne 22. 4. 2018 v částce 2 393 Kč (nárokováno 287,14 Kč). Žalovaná na celkovou částku 1 382,16 Kč neuhradila ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Usnesením ze dne 30. 10. 2020, vydaným pod [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu, neboť z centrální evidence osob zjistil, že žalovaná má trvalý pobyt na adrese [adresa], přičemž v návrhu žalobkyně byla uvedena shodná adresa. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. a následně byla dne 12. 7. 2021 vyvěšena na úřední desce soudu. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela dne 23. 12. 2017 s žalobkyní účastnickou smlouvu [číslo], o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně žalované na základě její objednávky umožnila využívat vedle hlasových a datových služeb také služeb třetích osob a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby hradit ceny dle vyúčtování, vystavených žalobkyní (potvrzením smlouvy, všeobecnými podmínkami žalobkyně, ceníky tarifů a služeb). Žalovaná však nedostála svým závazkům vyplývajícím z účastnické smlouvy, když neuhradila vyúčtování [číslo] za období od 4. 1. 2018 do 3. 2. 2018, splatné dne 22. 2. 2018 v částce 1 957 Kč, vyúčtování [číslo] za období od 4. 2. 2018 do 3. 3. 2018, splatné dne 22. 3. 2018 v částce 1 902 Kč a vyúčtování [číslo] za období od 4. 3. 2018 do 3. 4. 2018, splatné dne 22. 4. 2018 v částce 2 393 Kč (vyúčtováními). Žalovaná nezaplatila cenu za poskytnuté služby, a to ani v náhradním termínu poskytnutém žalobkyní, ani v návaznosti na předžalobní upomínku (předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2019, poštovním podacím archem). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, která je svou povahou smlouvou nepojmenovanou (§ 1724 zákona č. 90/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s ust. § 1746 odst. 2 o. z.). Dle této smlouvy a s odkazem na všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí poskytuje žalobkyně vedle hlasových a datových služeb, rovněž služby třetích osob, k jejichž úhradě byly žalované vystaveny výše uvedené faktury. Celkový dluh žalované za poskytnuté služby činí 1 382,16 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 382,16 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.