12 C 132/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 25. 11. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 132 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovanou dne 27. 2. 2017 uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni v jediné splátce společně s poplatkem ve výši 2 365 Kč do 17. 9. 2017, sjednanou částku však neuhradila řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti úvěru uhradila pouze částku 3 575 Kč. Vzhledem k porušení povinností tak žalované vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení, přičemž jistina pohledávky byla ponížena na částku 8 790 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, s účinností ke dni 24. 7. 2019, převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Žalovaná ani přes zaslání předžalobní výzvy žalobkyni ničeho neuhradila. 2. Usnesením ze dne 15. 6. 2021, vydaným pod č. j. [číslo jednací], soud řízení co do částky 342 Kč (smluvní pokuty) v souladu se zpětvzetím žalobkyně ze dne 9. 6. 2021 zastavil. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručována dle ust. § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu uvedenou v žalobě ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., následně dne 12. 7. 2021 vyvěšena na úřední desce soudu. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná dne 27. 2. 2017 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] v elektronické podobě a následně jednotlivou smlouvu o úvěru. Dle této smlouvy věřitel převedl na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] celkem částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala věřiteli společně s poplatkem ve výši 1 340 Kč vrátit do 30. 3. 2017. Písemnou dohodou, uzavřenou dne 8. 9. 2017 byl mezi stranami sjednán nový datum splatnosti, a to dne 17. 9. 2017 (smlouvou, potvrzením o platbě ze dne 28. 2. 2017, potvrzením o platbě ze dne 21. 3. 2017, dohodou o prodloužení splatnosti úvěru). Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila ani v novém termínu splatnosti, vzhledem k porušení povinností tak žalované vznikla povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019, poštovním podacím archem). Žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze splátku ve výši 3 575 Kč, zbývající část neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně (předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2020, podacím archem). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaná jako úvěrovaný, doposud nevrátila právní předchůdkyni žalobkyně jako úvěrující poskytnuté peněžní prostředky v plné výši a porušila tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i přesto, že byla opakovaně písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 132 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů řízení k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.