12 C 249/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 27. 1. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 14 168 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovaným došlo dne 10. 6. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 09. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 910 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 258 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 376 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 4. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 2 000 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částku 910 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 635,38 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 418,62 Kč a na poplatek za životní pojištění částku 36 Kč. Pohledávka v celkové výši 14 168 Kč byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], následně postoupena s účinností ke dni 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 14 168 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 4 168 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 670,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 160,08 Kč, úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Usnesením ze dne 22. 2. 2021, vydaným pod [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil svoji místní nepříslušnost a po právní moci usnesení věc postoupil zdejšímu soudu s tím, že žalovaný je od 23. 9. 2020 hlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa žalovaného] (úřední adresa). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu uvednou žalobkyní v žalobě ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 10. 6. 2016 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit v 43 pravidelných splátkách po 376 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník (smlouvou, kartou zákazníka, smluvními podmínkami). Žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 20,98 % p.a. a platit poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy a vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky řádně a včas. Žalovaný porušil své závazky, když byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou s účinností ke dni 6. 12. 2019, kdy postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, seznamem pohledávek, oznámením ze dne 6. 12. 2019). Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 14 168 Kč, a před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena (předžalobní upomínkou, podacím lístkem). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Soud dospěl k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. obč. zák., na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč, žalovaný však porušil svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku a sjednané poplatky. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaná byla o změně v osobě věřitele řádně informována. 8. Soud žalobě vyhověl, neboť z předložených důkazů vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému poskytla, avšak žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Soud zároveň přiznal žalobkyni smluvené úroky a poplatky, které byla součástí úvěrové smlouvy. 9. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně vrátit žalobkyni peněžní prostředky ve sjednané výši, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení jistiny dluhu a sjednaného poplatku právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 168 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.