12 C 251/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 520,44 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný porušil smlouvu o připojení k distribuční soustavě [číslo] uzavřenou žalobkyní jako provozovatelem distribuční soustavy a žalovaným jako zákazníkem dne [datum], pro odběrné místo na adrese [adresa]. Za spotřebovaný zemní plyn a související služby za období od 29. 6. 2020 do 18. 11. 2020 vystavila žalobkyně žalovanému dne [datum] fakturu znějící na částku 13 520,44 Kč, z níž žalovaný uhradil pouze dne 14. 12. 2020 částku 7 000 Kč. Na zbývající část pohledávky ve výši 6 520,44 Kč žalovaný neuhradil ničeho ani přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalovanému tak bylo doručeno dne 15. 9. 2021. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 6. 8. 2020 smlouvu označenou jako Smlouva o připojení k distribuční soustavě [číslo] kategorie maloodběratel - domácnost. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat a zajistit přenos plynu, distribuci plynu a systémové služby do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby (smlouvou, standardním ceníkem, obchodními podmínkami dodávky zemního plynu, formuláři převodu zemního plynu). Žalobkyně žalované vystavila za období od 29. 6. 2020 do 18. 11. 2020 vyúčtování s datem splatnosti 14. 12. 2020, znějící na částku 13 520,44 Kč, na níž žalovaný uhradil dne 14. 12. 2020 částku 7 000 Kč (fakturou [číslo]). Žalovaná na zbývající část shora uvedené faktury ve výši 6 520,44Kč neuhradila ničeho ani přes předžalobní upomínku (předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2021, kopií dodejky). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ energetický zákon“) ve spojení s ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit cenu dodávky plynu a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn a s tím spojené služby právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 520,44 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.