14 C 198/2021-50 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 29 292,20 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 8. 2004 smlouvu o kontokorentním úvěru, dle níž žalovanému poskytla k účtu č. [bankovní účet] úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný překročil úvěrový limit a úvěr nesplácel řádně a včas. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 28 092,20 Kč a poplatků za odeslání upomínek ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z provedených důkazů bylo zjištěno následující: 3. Ze smlouvy označené jako„ smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb“ s [číslo] v záhlaví soud zjistil, že účastníky smlouvy jsou žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient, smlouva je datována 11. 8. 2004, v úvodu konstatuje, že žalovaný má u žalobkyně zřízen běžný korunový účet č. [bankovní účet], k tomuto účtu se žalobkyně zavazuje povolit žalovanému z uvedeného účtu čerpat peněžní prostředky do výše debetního zůstatku uvedeného v dispozicích a žalovaný se zavazuje zajistit minimální příjem ve výši minimálně třetiny povoleného debetu, nepřekročit povolený debet, a vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobkyni, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Dle [číslo listu] smlouvy pokud klient překročí výši povoleného limitu a tento stav nenapraví ani po doručení písemné upomínky banky, je banka oprávněna zrušit povolený limit a převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově zřízený úvěrový účet, a to ke dni zrušení povoleného limitu. V článku závěrečná ustanovení, bod 2 je uvedeno, že klient prohlašuje, že se seznámil se sazebníkem poplatků žalobkyně. 4. Smlouva dále odkazuje na dokument označený jako„ dispozice ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb uzavřené mezi bankou a klientem dne 11. 8. 2004“, který je nedílnou částí smlouvy a obsahuje přehled zřízených produktů žalovaného u žalobkyně, mimo jiné vymezuje, že žalovanému se zřizuje běžný účet č. [bankovní účet] a k tomuto účtu také [anonymizována dvě slova], tj. výše povoleného debetu ve výši 30 000 Kč ode dne 8. 3. 2004. 5. Z výpisu z běžného účtu za období [číslo] se podává, že žalovaný se dostal do debetu 29 500 Kč, roční kreditní obrat činil 30 503,82 Kč a roční debetní obrat 313 676,59 Kč, přičemž v rámci daného výpisu nejsou evidovány žádné příchozí platby. 6. Z výpisu z úvěrového účtu se podává, že na převedenou částku 29 500 Kč žalobkyně provedla zápočet ze spořícího účtu žalovaného ve vši 1 407,80 Kč. 7. Dopisem ze dne 15. 10. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému, že za ním eviduje dluh ve výši 29 500 Kč, který z běžného účtu žalovaného převedla na nově otevřený úvěrový účet [číslo] vyzvala žalovaného, aby tuto částku uhradil nejpozději do 29. 10. 2019 (oznámením ze dne 15. 10. 2019). 8. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě žalované částky s upozorněním, že neuhradí-li dluh do 15 dnů od doručení výzvy, bude žalobkyně vymáhat svou pohledávku v soudním řízení (předžalobní upomínkou ze dne 27. 10. 2020). Uvedená výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 10. 2020 (podacím archem). 9. Z takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně umožnila žalovanému čerpat z běžného korunového účtu peněžní prostředky do výše 30 000 Kč, žalovaný tyto prostředky opakovaně čerpal a následně i splácel, jak se uvedenou smlouvou zavázal, nikoliv však řádně, přičemž ke dni 10. 10. 2019 žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek a nezajištění minimálního příjmu na účtu převedla vyčerpanou částku 29 500 Kč z běžného účtu na účet úvěrový a vyzvala žalovaného k zaplacení částky celkem 29 292,20 Kč, žalovaný pak žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaná částka se skládá a z jistiny ve výši 28 092,20 Kč (29 500 Kč – 1 407,80 Kč) a částky 1 200 Kč představující poplatek za odeslání upomínek ze dne 13. 11. 2009 a ze dne 4. 12. 2019, tyto upomínky však žalobkyně nepředložila a ani nedoložila doklady o jejich odeslání žalovanému. 10. S ohledem na datum uzavření smlouvy (11. 8. 2004) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 11. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 369 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určení ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 13. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle výše citovaných ustanovení a uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému k běžnému účtu žalovaného úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal dodržovat podmínky čerpání úvěru, tj. udržovat na účtu kreditní obrat, nepřekračovat sjednaný úvěrový rámec a úvěr řádně a včas splácet. Žalovaný úvěr čerpal, jak je zřejmé z výpisu z účtu, povinnost řádně a včas jej splácet však nesplnil, nezajistil ani minimální příjem účtu, jak se výše uvedenou smlouvou zavázal. Žalobkyně tak v souladu s [číslo listu] smlouvy prohlásila úvěr za splatný ke dni 10. 10. 2019. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, tvrzení žalobkyně nevyvrátil a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni jistinu úvěru ve výši 28 092,20 Kč uhradil. 14. Žalobou uplatněný nárok tak soud shledal důvodným a žalobě co do žalované jistiny ve výši 28 092,20 Kč vyhověl. Jelikož žalovaný jakožto dlužník ze smlouvy o úvěru neuhradil poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni řádně a včas, dostal se do prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak soud přiznal též nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 369 obch. zák. ve spojení s § 517 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Co do částky 1 200 Kč soud žalobu zamítl, když dle tvrzení žalobkyně se jedná o poplatek účtovaný dle sazebníku poplatků žalobkyně za odeslání upomínek žalovanému ze dne 13. 11. 2009 a ze dne 4. 12. 2019. Žalobkyně však soudu předložila pouze sazebník poplatků, samotné upomínky ani doklady o jejich odeslání žalovanému nepředložila, přičemž o poučení soudem dle § 118a o.s.ř. se připravila nedostavením se k jednání soudu. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 409 Kč, přičemž tato částka představuje 91,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 172 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 292,20 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. K odůvodnění užití § 14b a. t. nutno uvést, že předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně uplatňuje své nároky ve skutkově i právně podobných věcech na ustáleném vzoru lišícím se ve své podstatě pouze označením žalovaného, daty a částkami. 17. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.