17 C 132/2020-102 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované, aby mu uhradila částku ve výši 61 875 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení. Žalobce podal dne 29. 12. 2011 žádost o poskytnutí podpory na opatření v oblasti A1 (zateplení bytového domu) v rámci programu [ulice] úsporám. Žalobce si na základě telefonického rozhovoru domluvil osobní schůzku s panem [jméno] [příjmení], která proběhla dne 5. 12. 2012. Na této schůzce bylo žalobci sděleno, jakým způsobem má postupovat, aby odstranil drobné nedostatky ve své žádosti o dotaci z programu [ulice] úsporám. Dne 27. 12. 2012 si žalobce vyzvedl dopis ze dne 14. 12. 2012, který obsahoval výzvu k odstranění nedostatků, přičemž na tento dopis reagoval podáním ze dne 6. 2. 2013, které odeslal [anonymizováno 5 slov] (dále jen„ [anonymizováno]“) dne 23. 2. 2013. Osobně byla tato žádost doručena dne 25. 2. 2013. Dne 13. 6. 2013 obdržel žalobce vyrozumění o zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory v programu [ulice] úsporám, proti kterému podal námitky. Žalobce svoji žádost řádně doplnil a splnil tak podmínky pro poskytnutí podpory [ulice] úsporám, zamítnutí žádosti bylo založeno na nepodložených závěrech a jako takové bylo nezákonné. Žalobce se rovněž obrátil na ombudsmanku, která žalobci přípisem ze dne 29. 7. 2014 sdělila, že důvody vedoucí k zamítnutí žádosti nebyly správné. Žalobce ve věci podal dne 18. 12. 2013 správní žalobu k Městskému soudu v Praze, soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, kdy věc přikázal [anonymizováno] k dalšímu projednání. Žalobce předložil žalované veškeré potřebné doklady, čímž splnil podmínky pro přiznání dotace ze systému [ulice] úsporám. Splnil rovněž i podmínku realizace stavby, která se jevila být spornou. Žalobce tedy předložil kompletní podklady pro vydání rozhodnutí a oprávněně tak očekával vydání kladného rozhodnutí ve věci. Dne 31. 10. 2018 žalobce obdržel rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory, proti které podal žalobce dne 4. 2. 2019 rozklad. Žalobce uvedl, že žádost nebyla posouzena [jméno] [příjmení], žalobce nebyl seznámen s tím, že žádost měla být posouzena na 134. zasedání dne 27. 4. 2018, když dopisem ze dne 21. 8. 2018 byl žalobce informován, že probíhá teprve vyhodnocování a shromažďování podkladů. Žalobci tak nebylo umožněno vyjádřit ve věci své stanovisko. Neinformování považuje žalobce za vadu řízení, způsobující i nezákonnost. Rozhodnutím ze dne 23. 8. 2019 byl zamítnut rozklad žalobce. Řízení tak bylo zahájeno dne 29. 12. 2011 podáním žádosti. Od 13. 6. 2013, kdy žalobce obdržel první zamítnutí do 28. 6. 2016, kdy bylo rozsudkem Městského soudu v Praze rozhodnuto a následně byla [anonymizováno] vrácena věc k dalšímu projednání, bylo řízení přerušeno. Protože řízení před Městským soudem v Praze rovněž trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a to konkrétně téměř tři roky pro jeden stupeň soudní soustavy, bylo již žalobci Městským soudem v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] poskytnuto zadostiučinění v částce 42 000 Kč. Rozhodnutí ve věci poskytnutí dotace [ulice] úsporám mělo být dle mínění žalobce vydáno do 27. 2. 2012. Řízení v této věci tedy trvalo od 29. 12. 2011 do 13. 6. 2013, tj. 532 dnů plus od 28. 6. 2016 do 23. 8. 2019, tj. 855 dnů, dohromady tedy správní řízení trvalo 1 387 dní, zákonná lhůta k vydání rozhodnutí tak nebyla dodržena. Žalobci tak nepřiměřenou délkou řízení bylo odepřeno právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ EÚLP“) a dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod a rovněž dle čl. 10 Ústavy České republiky. Celková délka řízení činila více než 3 roky a 9 měsíců, celkově 45 měsíců, nicméně i ve složitých případech, je správní orgán povinen dle správního řádu vydat rozhodnutí do 60 dnů, což je ostatně judikováno Nejvyšším a Ústavním soudem a Evropským soudem pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) např. rozhodnutí NS sp. zn. 2 Cdon 607/97, nález ÚS sp. zn. II. ÚS 225/01. Dle judikatury ESLP i zákona č. 82/1998 Sb., je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného či význam předmětu řízení pro poškozeného. Co se týče složitosti případu, tak jak jsou vyjádřena v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, znaky v tomto rozhodnutí uvedené se nevztahují na případ žalobce. Co se týče jednání poškozeného, nelze mít za to, že by žalobce prováděl jakékoli procesní úkony směřující k průtahům, žalobce naopak intenzivně ve věci jednal a aktivně brojil proti nepřiměřené délce správního řízení. Správní orgán, který měl ve věci kompletní podklady, bezdůvodně rozhodl až o téměř dva roky později v prvním případě a o další více než dva roky později v případě druhém. Stran postupu orgánů veřejné moci během řízení má žalobce za to, že správní orgán vícekrát pochybil, když nedodržoval lhůty pro vydání rozhodnutí, dále byla uváděna nesprávná data, kdy se měl žalobce seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí, žalovaná dostatečně neodůvodňovala svá rozhodnutí. V řízení tak bezesporu docházelo k jasným a neodůvodněným průtahům ze strany žalované. K významu předmětu řízení pro poškozeného pak žalobce uvedl, že nepřiměřenou délku řízení vnímal velmi citlivě, kdy zatěžující byla zejména skutečnost, že často nebyl informován o žádném posunu v řízení. Přitom předmětem řízení bylo obydlí žalobce, kdy žalobce byl nucen žít v neustálé nejistotě, jak bude v budoucnu situace probíhat. Význam předmětu řízení žalobce tedy vnímal jako extrémní. Žalobce rovněž vynaložil velké množství času k sepisu žádostí, stížností a odvolání v daném řízení, byl nucen rovněž po celé tři roky snášet probíhající soudní proces. Žalobce vychází při uplatňování svého nároku z kritérií stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., z judikatury ESLP a rovněž ze závazného stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Nepřiměřená délka řízení znamená pro žalobce morální újmu, přičemž dle judikatury ESLP nejsou žádné důkazy v tomto ohledu vyžadovány, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Náhradu nemajetkové újmy spatřuje žalobce jako kompenzaci stavu déletrvající nejistoty. Žalobce vychází rovněž ze schválené tabulky Ministerstva spravedlnosti. Dle ELSP a Nejvyššího soudu ČR se poskytuje přiměřené zadostiučinění za rok trvání nepřiměřeně dlouhého řízení s následným připočtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií vyjmenovaných v zákoně. Nejvyšší soud považuje za přiměřenou základní částku v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (v závislosti na délce řízení), tedy 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. První dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Dále lze částku modifikovat v závislosti na působení jednotlivých faktorů výše uvedených, kdy je přiměřené částku zvýšit o 50 %, s přihlédnutím v konkrétní věci však lze přiznat částku ve větším rozsahu (30 Cdo 3026/2009). Žalobce nepovažuje za dostačující pouhé konstatování porušení práva, proto požaduje poskytnutí zadostiučinění v penězích, a to za první dva roky řízení částku 15 000 Kč, za třetí rok částku 15 000 Kč, za 9 měsíců částku 11 250 Kč, s přihlédnutím k jednání poškozeného navíc 20 %, s přihlédnutím k postupu orgánů veřejné moci navíc 10 % a s přihlédnutím k významu předmětu řízení pro poškozeného navíc 20 % Celkem tedy žalobce požaduje částku 61 875 Kč. Žalobce vyzval dopisem ze dne 9. 10. 2019 žalovanou k zaplacení částky ve výši 61 875 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup. Žalovaná ke dni podání žaloby nezaujala stanovisko k možnosti poskytnutí přiměřené náhrady. 2. Po poučení soudem daném při jednání konaném dne 27. 5. 2021 žalobce upravil a doplnil svoji žalobu. Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že podal první žádost o poskytnutí dotace v rámci programu [ulice] úsporám spolu s vypracovanou projektovou dokumentací dne 7. 4. 2010 prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], které žalobce pro tyto účely udělil plnou moc ze dne 18. 3. 2010. První reakce se žalobce dočkal až dne 29. 11. 2010, kdy mu bylo ze strany vedoucí oddělení krajských pracovišť [obec] [ulice] úsporám paní [příjmení] sděleno, že projektová dokumentace a odborný posudek [právnická osoba] Stav s.r.o. nejsou v rozsahu požadovaném dle Směrnice 9/2009. Následně se dne 30. 11. 2010 od Ing. [jméno] [příjmení] žalobce dozvěděl, jaké nedostatky projektová dokumentace i žádost vykazují. Dle žalobce, pokud žádost dle [anonymizováno] vykazovala jakékoliv nedostatky či vady, žalobce měl být vyzván k jejich odstranění, přičemž o zamítnutí žádosti mělo být rozhodnuto do 7. 6. 2010 [anonymizováno] však zamítavé rozhodnutí vůbec nevydal a omezil se na konstatování nesplnění požadavků v projektové dokumentaci v e-mailové komunikaci. Žalobce proto podal podnět Ombudsmance programu [ulice] úsporám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k prošetření postupu [anonymizováno], a to emaile