17 C 392/2020-104 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované, aby mu uhradila částku ve výši 10 000 Kč jakožto odškodnění za dehonestaci jeho osoby a problémy, které mu způsobila. Žalobce uvedl, že se dostal do finanční tísně a požádal žalovanou o dvě půjčky, aby se mohl postarat o svoje děti. V době, kdy požádal o půjčky, proti němu bylo vedeno několik exekucí a zároveň byl veden ve všech registrech dlužníků, takže ani nepředpokládal, že by mu půjčka byla schválena. Přesto mu obě půjčky byly bez problémů žalovanou schváleny. Žalobce uvedl, že první půjčku mu žalovaná poskytla dne 11. 6. 2015, a to ve výši 17 000 Kč, přičemž celkem i s poplatkem měl žalobce zaplatit 29 580 Kč. Žalobce splatil 19 580 Kč, přeplatil tak na jistině o 2 580 Kč, nicméně jeho údajný dluh má činit 10 000 Kč. Druhou půjčku mu žalovaná poskytla dne 4. 12. 2015, a to ve výši 9 000 Kč, přičemž celkem i s poplatkem měl žalobce zaplatit 15 982 Kč. Žalobce splatil 5 892 Kč, jeho nedoplatek tak činí 3 108 Kč, přičemž jeho údajný dluh má činit 10 000 Kč. Dle žalobce jeho celkový dluh vůči žalované činí 528 Kč (nedoplatek 3 108 Kč po odečtení 2 580 Kč přeplatku). Částku 528 Kč žalobce uhradil. Dle žalobce byla výše všech úroků nehorázná, lichvářská a za hranicí dobrých mravů. Nyní po něm společnost [právnická osoba] (právní nástupce žalované s ohledem na postoupení pohledávky) jakožto žalobce v jiném sporu požaduje částku 20 000 Kč, podle mínění žalobce zcela neoprávněně. Žalovaná jako právní předchůdkyně [právnická osoba] v době schvalování půjček nesplnila veškeré náležitosti, které měla, zejména povinnost prověřit schopnost žalobce splácet půjčku, k čemuž žalobce dále odkázal na judikaturu ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Žalobce má za to, že úrok v souladu s dobrými mravy by neměl přesahovat 20 %. Pakliže by žalovaná postupovala dle platných právních předpisů a prověřila, co jí tyto předpisy prověřit ukládají, nikdy by nemohlo dojít k poskytnutí půjčky. Žalovaná ani v jednom případě poskytnutí půjčky nepostupovala v souladu s právními předpisy a dobrými mravy, a proto jsou obě smlouvy absolutně neplatné. Žalobce se pokoušel domluvit na vyrovnání dluhu z půjček, tak, že dne 9. 9. 2019 žalobce navrhl žalované uhradit částku 1 000 Kč, což žalovaná neakceptovala. Dne 24. 9. 2019 žalovaný navrhl v telefonickém hovoru uhradit částku 5 000 Kč, přičemž ani tento druhý návrh žalovaná neakceptovala. Žalobce uvedl, že si v telefonickém hovoru ze dne 26. 9. 2019 vyžádal od žalované písemnou odpověď, ale tuto neobdržel. Oba hovory vedl s paní [příjmení], jejíž jednání považoval za nestandardní. Žalobce touto žalobou požaduje odškodnění ve výši 10 000 Kč za poškození dobrého jména. K tomuto mělo dojít z důvodu poskytnutí půjček žalovanou. Jméno žalobce bylo vedeno v různých registrech a evidencích, s ohledem na to mu jeho bankou byl zrušen jeho účet, následně mu jiná banka neumožnila zavedení nového účtu. Dále mu byly ze strany žalované posílány neustále dopisy, bylo mu telefonováno, a ze strany žalované byl navštěvován i osobně, a to i v bývalém zaměstnání, což jeho tehdejší zaměstnavatel nesl velice nelibě. Tímto vším byl žalobce ponižován a tedy i dehonestován. Pokud by žalovaná postupovala dle zákona a půjčku mu neposkytla, nemohlo by k jeho dehonestaci dojít. Tyto skutečnosti se rozšířily i mezi širší veřejnost, vznikaly různé lži a dezinformační teorie ze strany žalované, což žalobce rovněž považuje za dehonestaci. Toto vše ubližovalo jemu, ale také jeho rodině, příbuzným a známým. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 5. 7. 2021, ve kterém uvedla, že nárok uplatňovaný žalobcem v plném rozsahu neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná má za to, že žalobci nevznikl žádný zákonný ani smluvní nárok na zaplacení odškodnění, neboť žalovaná žalobci žádné problémy nezpůsobila, nijak jej nemínila dehonestovat, přičemž dle žalované ani k ničemu takovému nedošlo. Žalovaná uzavřela se žalobcem dvě smlouvy o půjčce, tak jak uvedl žalobce. Žalobce svůj dluh vůči žalované částečně uhradil v částkách, které sám uvádí, byl však v prodlení se splácením zbylé části dluhu, proto žalovaná předala jeho případ v rámci struktury žalované na oddělení vymáhání pohledávek. Pracovníci tohoto oddělení žalobce několikrát kontaktovali telefonicky, písemně či prostřednictvím SMS zpráv, s tím, aby žalobce své dluhy splatil, přičemž mu dle platných předpisů rovněž nabídli uzavření dohody o splátkách. Žalobce na výzvy nereagoval nebo další placení dluhu odmítal. Žalobce měl za to, že úroky, poplatky ani služby hotovostního výběru splátek hradit nemusí, přičemž žalované nabídl dopisem ze dne 9. 9. 2019 řešení spočívající v tom, že zaplatí 1 000 Kč, čímž uhradí celý dluh. Vzhledem k tomu, že obě půjčky byly po splatnosti a žalovaná již vydala na vymáhání půjček značné náklady, nebyl pro žalovanou akceptovatelný. Žalobce ve svém dopisu ze dne 9. 9. 2019 žádal žalovanou, nechť bezodkladně dá podnět k exekuci, pakliže nepřistoupí na jeho návrh, z čehož je patrné, že celou dobu věděl, že k vymáhání neuhrazených pohledávek může kdykoliv dojít, a to jak soudně, tak následnou exekucí, těžko se tak může dovolávat toho, že soudním řízením a následnou exekucí mu byly způsobeny problémy. Žalovaná následně dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky z předmětných půjček na společnost [právnická osoba], která s účinností od tohoto dne je nadále věřitelem žalobce. Pakliže společnost [právnická osoba] učinila vůči žalobci v rámci vymáhání jakékoliv kroky, toto nemůže být přičítáno k tíži žalované. Žalovaná úveruschopnost žalobce zkoumala. [ulice] zástupkyně žalované provedla pozorování domácnosti a sepsala s žalobcem kartu zákazníka a ověřila skutečnosti, které jí žalobce sdělil. Tyto informace posléze zaslala do informačního systému žalované, kde byly tyto informace automaticky vyhodnoceny. Žalovaná před uzavřením smluv se žalobcem zjistila osobní poměry žalobce, jeho bytové podmínky. Žalobce jí doložil ke svým příjmům pracovní smlouvu a výplatní pásky. K výdajům doložil nájemní smlouvu, SIPO, uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti a že poplatky za energie jsou hrazeny jeho bývalou manželkou, se kterou sdílí společnou domácnost. Pro případ, že by nemohl půjčku splácet, požádal o zařazení do pojistného programu [právnická osoba] Žalobce měl splácet nejprve 510 Kč týdně v hotovosti a následně 274 Kč týdně v hotovosti, tedy od konce roku 2015 celkem 784 Kč. Dle zadaných údajů následně proběhl skóring a půjčky byly schváleny. Žalobce při sepisování karty zákazníka zcela zamlčel, že by měl vícero dluhů po splatnosti nebo proti němu byly vedeny exekuce. Žalovaná má za to, že posoudila úveruschopnost dostatečně, přičemž v souvislosti s posuzovanáním schopnosti žalobce splácet nemohlo v žádném případě dojít k jeho dehonestaci. Žalovaná je přesvědčena, že žalobce v době, kdy smlouvy uzavíral, neměl v úmyslu uhradit více než jistinu a úmyslně využil žalovanou ke svému obohacení. Žalovaná má za to, že uzavřené smlouvy nejsou nemorální ani lichevní z důvodu výše RPSN, neboť nelze porovnávat nezajištěné spotřebitelské úvěry poskytované nebankovními společnostmi s bankovními úvěry. Žalovaná nikdy nehodlala způsobit žalobci jakékoliv problémy a dehonestovat jej, resp. poškodit jeho pověst na veřejnosti. Žalovaná pouze vykonávala svá práva jakožto věřitele, přičemž žalobu o zaplacení dluhu podal až její právní nástupce. Jednání žalované, tak není ani nepoctivé ani protiprávní. V rámci smluvních ujednání byl sjednán hotovostní výběr splátek, takže z logiky věci osoba pověřená výběrem splátek žalobci telefonovala, případně jej navštívila i na jiných kontaktních místech, které žalobce ve smlouvě uvedl, přičemž v daném případě žalobce uvedl i místo zaměstnání. Dle žalované žalobce nijak nekonkretizoval, jakým konkrétním neoprávněným zásahem do jeho přirozených práv se měla žalovaná dotknout jeho osobnosti takovým způsobem, že mu byla způsobena nemajetková újma, v důsledku které by mu mělo být poskytnuto zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. Žalovaná má za to, že do žádného osobnostního práva žalobce nezasáhla a rozhodně mu nezpůsobila žádnou újmu svým jednáním, naopak má žalovaná za to, že to byl žalobce, který využil lsti, když zamlčel podstatné okolnosti týkající se jeho osobní a finanční situace. 3. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce a žalovaná uzavřely tvrzené smlouvy o půjčce, na které žalobce částečně hradil, přičemž ohledně zbývajícího dluhu se dostal vůči žalované do prodlení. Žalovaná jej pak o úhradu dlužné částky upomínala svými pracovníky oddělení vymáhání pohledávek prostřednictvím dopisů, telefonátů a osobních návštěv žalobce. 4. Mezi stranami zůstalo sporné, zda žalobci byla postupem žalované jakožto věřitele vymáhajícího svoji pohledávku za žalobcem způsobena újma spočívající v dehonestaci jeho osoby. 5. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění. 6. Žalovaná uzavřela se žalovaným dne 11. 6. 2015 smlouvu o půjčce, na základě které s