21 C 158/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3 564 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí obchodní [anonymizováno] ze dne 25. 8. 2015, konkrétně neuhrazených faktur [číslo] [číslo] [číslo] smluvního úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 25. 8. 2015 smlouvu označenou jako„ smlouva o poskytnutí [anonymizováno] adresy“, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované služby spočívající v poskytnutí [anonymizováno] žalované pro účely jejího zápisu do veřejného rejstříku na adrese [adresa žalobkyně a žalované], a žalovaná se zavázala za tyto služby žalobkyni platit odměnu ve výši 99 Kč měsíčně, splatnou jednou ročně na základě žalobkyní vystavené faktury. Smlouva byla sjednána na 1 rok s automatickým prodloužením o rok v případě, že žalovaná během trvání smlouvy žalobkyni písemně neoznámí, že na dalším prodloužení smlouvy již nemá zájem. Pro případ prodlení žalované s úhradou odměny si strany v čl. 4 smlouvy sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky splatné pohledávky za každý den prodlení s jejím zaplacením. Žalobkyně za sjednané služby poskytnutí sídla za období od 25. 8. 2018 do 24. 8. 2019 vystavila žalované fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč, splatnou dne 15. 8. 2018. Za poskytnutí [anonymizováno] v období od 25. 8. 2019 do 24. 8. 2020 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč, splatnou dne 15. 8. 2019. Za poskytnutí sídla od 25. 8. 2020 do 24. 8. 2021 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč, splatnou dne 15. 8. 2020. Žalovaná na uvedené faktury neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Předmětem řízení je závazek mezi podnikateli. Žalobkyně a žalovaná mezi sebou platně uzavřely nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované ve sjednaném rozsahu smlouvou specifikované služby a závazek žalované za tyto služby zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu, a to ročně dle vyúčtování žalobkyně. Žalobkyně žalované služby ve sjednaném rozsahu v období od 25. 8. 2018 do 24. 8. 2021 poskytla, jak vyplývá z výpisu z živnostenského rejstříku. Žalovaná naopak svou povinnost nesplnila, když za uvedené období sjednanou odměnu, vyúčtovanou výše uvedenými fakturami, žalobkyni neuhradila. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., a žalobě zcela vyhověl. 7. Jelikož žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když se dostala do prodlení s úhradou odměny za poskytnuté služby, soud žalované rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Jelikož vyšší smluvní úrok z prodlení plní prakticky totožnou funkci jako smluvní pokuta, zabýval se soud ujednáním čl. 4 smlouvy i z pohledu § 2048 o. z. a shledal je platným. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že smluvní úrok, resp. smluvní pokuta, do výše 0,5 % denně z dlužné částky není v rozporu s dobrými mravy. 8. Soud přiznal žalobkyni i právo na zaplacení 3 600 Kč představujících paušální náklady spojené s uplatněním tří pohledávek ve smyslu § 513 o. z. ve výši dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 564 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou vyúčtovaných úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. před podáním návrhu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 10. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.